Závaznost územního plánu

Vesnická kauza s velkým K, aneb jak to vypadá, když se řeší stavba plotu a přístřešku pro parkování přes paragrafy. Poslední úprava stavebního zákona platná od 1. 1. 2013 totiž přinesla zajímavou změnu, která se týká toho, co všechno může a nemůže upravovat územní plán obce. (Abyste si nemysleli, jedná se jednu mojí pracovní zakázku. Kolem roubenky žádný plot nebude a spory se sousedy doufám také ne:)

Jak je to tedy s povolením stavby plotu? Pokud stavíte nový plot, nepotřebujete podle stavebního zákona (SZ) stavební povolení ani ohlášení (viz. §103, písmeno e), bod 14. - stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení). Co ale potřebovat budete, je územní souhlas (viz. §96, odstavec (2), písmeno a) ). Součástí žádosti o územní souhlas je podepsaný souhlas sousedů se stavbou. A zde někdy nastává kámen úrazu. Soused nechce souhlas dát a věc se překlopí do územního řízení. To jak bude plot vypadat, záleží především na stavebníkovi. Někdy může vzhled plotu upravovat i regulativ schválený obcí. Tím může být od 1. 1. 2013 výhradně regulační plán obce, nikoliv územní plán, kterému nepřísluší upravovat podrobnosti, jako výška a materiál oplocení, typ, sklon a materiál střech, uliční čáry apod. 
V kauze K se jedná o to, že v územním plánu je uvedena výška oplocení 1,4m a stavebník si přeje plot vyšší (1,8m). Územní plán není v části týkající se oplocení závazný, přitom obec na tomto požadavku trvá a SÚ ve svém posledním rozhodnutí také (i když ví, že to nemá oporu ve SZ). Podotýkám, že v obci jsou ploty materiálově naprosto různé a výška je jen zřídka 1,4m (většinou jsou ploty vyšší). Spor kolem plotu je samozřejmě pouze zástupný, ve skutečnosti se jedná o slouhodobé neshody stavebníka s vedením obce... aneb sousedské udání v praxi.
K rekonstrukci plotů přistupují stavební úřady (SÚ) různě. Buď jí vůbec neřeší, nebo při zvýšení plotu či podstatné změně provedení požadují opět územní souhlas.

Přístřešek na parkování můžete teoreticky postavit ještě snadněji. Pokud splníte několik podmínek, můžete podle  §103, písmene e), bodu 1. stavět bez stavebního povolení a ohlášení a podle §79, odstavce (2), písmene o) také bez umístění stavby či územního souhlasu. Přístřešek musí být umístěn na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rekreaci, zastavěná plocha musí být do 25m2 a stavba musí být umístěna minimálně 2m od hranice sousedních pozemků. Pokud tedy splníte uvedené náležitosti, nemusíte se nikoho na nic ptát (ani souseda) a rovnou stavět. Stejným způsobem můžete u rodinného domu postavit také bazén do 40m2 zastavěné plochy nebo stejně velký skleník. V případě dřevěných přístřešků byste si však měli být jistí, že požárně nebezpečný prostor (PNP) kolem stavby nepřesáhne na sousední pozemek. Odstup 2m nemusí v případě dřevěné konstrukce stačit (spíš bude okolo 3-4m). Přesahem PNP k sousedovi byste mohli ohrozit jeho majetek nebo omezit jeho budoucí stavební záměry. Stavební úřady už většinou neudělují v tomto případě výjimky. Přesah PNP je možný pouze na veřejné prostranství (např. obecní cesta, chodník apod.). Pokud byste rádi umístili přístřešek blíž než 2m od hranice sousedních pozemků, musíte nejdříve žádat SÚ o udělení výjimky z vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území (vyhláška č. 501/2006 Sb. v aktuálním znění). Připravit si musíte mimo jiné souhlas majitele sousedního pozemku a 5000Kč na správní poplatek, který může stavbu přístřešku nemile prodražit. 
V kauze K se nepodařilo získat souhlas souseda (kterým je v tomto případě obec) a přístřešek se bude stěhovat do uctivé vzdálenosti 2m od hranice pozemků.

Panelaci.cz

Na náměstí 28. října se objevila zajímavá výstava o panelových sídlištích v Hradci. Shodou okolností jsem si jí všimla zrovna 17. listopadu. Co jiného než panelák je opravdovým symbolem socialistického stavebnictví? Výstava se věnuje 4 sídlištím: Labská I, Labská II, Moravské Předměstí a Slezské Předměstí. Foto Deník.

Sídliště Labská I znám velmi důvěrně, je od nás kousek. Výstavba začala hned po válce v roce 1945. Urbanistický koncept je ještě starší, navrhl ho už Gočár. A je to vidět. Vlastně se ani nedá hovořit o sídlišti v tom smyslu, jak ho dnes vnímáme. Jedná se o velkoryse koncipované, zděné bytové domy (ty na fotce vznikly v letech 1945-47). Po převratu sice kvalita provedení klesla (menší výměry bytů, menší okna, "ošizené" fasády), ale oblast si i tak udržela vysoký standard a dnes jde o velmi žádané bydlení. Foto Deník.

O pár desítek metrů dál, v Labské II, už je to horší. Zde se začala projevovat snaha vytřískat z dané lokality maximální obytnou plochu. Výsledkem jsou 12ti patrové věžáky s totálně mrtvým veřejným prostorem okolo. Popelnice, rozpadlá lavička či ušmudlané pískoviště to fakt nezachrání. Foto Jan Rasch.

A nakonec Moravské Předměstí, moje osobní "panel story". Do ulice Karla Marxe jsme se přestěhovali v roce 1988 z Liberce. Původně jsme měli dostat byt se 4 balkóny (jako Lenka:), ale nakonec jsme zakotvili na úplném konci novodobého bulváru, ve 2+1 v posledním podlaží, kde byl balkon jen jeden (naštěstí:). O dva roky později jsme, tentokrát bez stěhování, opět změnili adresu a ocitli se na třídě Edvarda Beneše. Architektům a urbanistům se nedá upřít snaha o inovaci. Zajímavým prvkem je parter s maloobchodními prodejnami. Další věci už pokulhávaly. Podzemním garážím a podchodům jsem se zásadně vyhýbala. Lenka mi totiž nezapomněla zmínit historku o tom, jak neznámý úchyl pronásledoval jakousi nebohou dívku potemnělými prostory. Volná prostranství, dlážděná mramorem, vyplňovaly záhony se seschlými keříky. Mramor a beton se po čase začaly rozpadat. Obchody se vypráznily, protože opodál otevřeli Futurum. Auta nebylo kde parkovat. Město přistoupilo k rekonstrukci a snaží se celou lokalitu zmodernizovat a oživit, aby se v blízké budoucnosti nestala ghetem.

Nevím, jestli může být architekt spokojen, když je po 30 letech potřeba 300 milionů na to, aby se v jím navrženém prostoru dalo dalších 30 let žít. Jaká je budoucnost paneláků? Na tuto otázku nezná odpověď nikdo, ani paní architektka Eva Jiřičná.
Foto Deník.
Možná si říkáte, co má tohle všechno společné s roubenkou? Jedno překvapivé pojítko jsem přece jen našla. Je jím Ing. arch. Zdeněk Vašata, jeden z autorů návrhu Benešovy třídy, a zároveň odhadce nemovitostí, který nám permanentně podsekává hodnotu roubenky minimálně o 30%. Buď je to drsný kapitalista ve službách banky, nebo starší ročník (84let), který už dlouho nic nestavěl. Když jsem ho zahlédla na kandidátce ČSSD, něco mi napovědělo, že B je správně...
A jaký je váš panelákový příběh?

Střecha na roubence finišuje

Ve středu má na horách možná sněžit, ale my už můžeme klidně spát. Střecha na roubence je až na pár detailů hotová.

Krytina je z hliníkových šablon Prefa, které jsou vzájemně sfalcovány. Na vikýřích a pultových střechách je hliníkový falcovaný plech spojovaný stojatou drážkou, která mu dává typické svislé členění.

Vikýře jsme nakonec nechali kompletně oplechovat, protože je to nejlepší ochrana proti sněhu.

Větrací hlavice kanalizace a sněhové háky. Sněhová ochrana střech je zajímavé téma pro všechny stavebníky. Dát na doporučení výrobce a připlatit si za sněhové zábrany nebo ponechat sníh na střeše svému osudu? V Deštném jsem viděla okolo 10 střech s krytinou Prefa a zhruba půlka z nich nemá žádné sněhové zábrany. Naopak znám jednu střechu Prefa na Novém Hradci, kde mají zhruba stejnou hustotu střešních háků jako na fotce, přitom sklon střechy je výrazně menší. Uvidíme časem, jestli budou háky fungovat. Kromě toho budou na vikýřích a pultových střechách jednoduché sněhové tyče.

Eko komín od Míry, výlez na střechu Prefa a komínová lávka.

Detail bočního oplechování ze dvou vrstev plechu: spodní pozinkovaný (je pevnější) a horní hliníkový s povrchovou úpravou.
Co není hotové, jsou vstupní dveře. Prý budou snad koncem měsíce. Budování septiku je zatím nejisté.

A na závěr výhled z vikýře a neklamný důkaz, že podzim je tu v plné kráse. Při tomhle snímku se mi podařilo "opravit" foťák, s jehož nastavením si před tím pohrála Terezka. Asi dva týdny jsem si myslela, že foťák se pomalu odebírá do věčných lovišť, protože snímky byly hrozně tmavé.

O-kuchyň

Je libo kávičku nebo čajík po tréninku? Od minulé středy žádný problém. V oddílové šatně přibyla nová kuchyň, i s praktickým stolem, korkovou nástěnkou a skříňkou na mapy. Základem bylo pár kousků Ikea Faktum z výprodeje (dvířka v úpravě březová dýha). Zbytek už dodělal "oddílový" truhlář Michal F. ze světle šedého a červeného lamina. Výsledek předčil mé očekávání a musím smutně konstatovat, že kuchyň vypadá lépe než ta, co máme doma:) V podobném duchu bude pokračovat i další vybavení šatny.

Inspirace z Východních Čech

Vkusně zrekonstruovaných vesnických domů začíná přibývat. Obdivuji všechny osvícené stavebníky, kteří nejdou cestou nejmenšího odporu a místo koupě volné parcely za vesnicí (nejlépe s budoucím bungaloven) si za svůj domov zvolí starý dům, který citlivě upraví. Přitom je to často dražší, složitější  a časově náročnější proces než stavba nového domu. Momentálně pracuji na podobné zakázce, ale o tom až někdy jindy.

První tři příklady jsou z Očelic, východočeské vesnice, kterou potkáte na cestě z Třebechovic do Opočna. Mimochodem historie této obce sahá až do 14. století, kdy byl v sousedním Klášteru nad Dědinou opravdu cisterciácký klášter. V Očelicích byl pak klášterní dvůr.

Malebná vesnička Dolní Javoří nedaleko Pecky. O zdejší roubenky, rozseté po svazích, pečují především chalupáři.

Roubenka už má skoro hotová okna i střechu

V průběhu září přibyly na roubence okna, která vyrobil náš soused pan Schejbal. Jsou to klasická dřevěná euro okna, zasklená izolačním dvojsklem. Členěním, špaletami a lazurou jsme se chtěli aspoň částečně přiblížit oknům ve starých chalupách. Původní záměr byl takový, že okna budou tmavší než roubení. Nakonec mají skoro stejný odstín a vypadá to taky dobře. Ještě chybí namontovat okna do zděné části a do vikýřů. Také netrpělivě vyhlížíme vchodové dveře.

V druhé půlce září se do práce pustili i pokrývači. Nejdřív dali na celou střechu bednění z prken. Protože jim to trochu trvalo a jeden víkend na horách propršel, zateklo dovnitř podél stěn vikýřů, na kterých ještě nebyla zelené fólie. Krytina je z hliníkových šablon Prefa (šindel v barvě tmavý antracit se zdrsněným povrchem stucco), které jsou vzájemně sfalcovány. Vikýře a pultové střechy jsou kryté hliníkovým falcovaným plechem. Kolem střechy jsme ladili dost detailů, které nafotím, až bude střecha hotová.

Ještě před pokládkou krytiny dokončil Domis komín. Na fotce je vidět přechod betonových tvarovek a "cihlových" prstýnků, které jsou nad střechou. Prstýnky jsou ve skutečnosti taky betonové, natřené cihlovou barvou.

Okna v podkroví.

Okna v roubené místnosti. Ještě chybí vnitřní špalety.

Natírání roubenky II.

Obávané natírání roubenky proběhlo úspěšně už před 3 týdny. Co se nám na první pokus zdálo jako pracné a nemožné, šlo napodruhé překvapivě hladce. Tentokrát jsme pracovali čtyři: Zdeněk, Vojta, Heppy, já. Měli jsme o jeden žebřík víc než minule (celkem 3), protože jen malá část šla natírat přímo ze země. Nejhorší byly štítové krokve a vršky štítů, které musel Heppy natírat ze střechy. Taky natírání podhledů ze žebříku bylo náročné. Oproti tomu takové roubení nebo hladká prkna v přízemí byla vyloženě odpočinková práce. Při druhém nátěru sálo dřevo podstatně méně než při prvním. Tím pádem nám nakonec zbylo dost oleje. Celkem jsme spotřebovali asi 40 litrů (to když byste chtěl někdo taky natírat:-) Po druhém nátěru dům dost ztmavl. Barva se ale asi bude v průběhu let trochu měnit, protože u souseda je 2 roky starý nátěr mnohem méně výrazný. Už jsem to tady psala víckrát, je to odstín modřín (na borovici - na smrku může vypadat trochu jinak). Nátěr se neloupe jako běžná tenkovrstvá lazura, takže nehrozí žádné broušení. Náš sehraný tým už se těší na další natírání:-)

V roubence také přibyl strop z překládaných prken. Moc se mi líbí. Hned je to takové útulnější:-)

Taky soused nezahálí a pustil se do kamenného obkladu soklu. Používá k tomu opuku, kterou řeže na 10-12cm široké, podélné a placaté kameny. Konečně povedená podezdívka podle mého gusta (a že už jsem jich viděla...).

A tady je první nesmělá vlaštovka týkající se pokrývačských prací. Pánové z firmy H&S střechy konečně dali naší stavbě vyšší prioritu a začali pokládat celoplošné bednění z prken.

Stavba komínu a zděných příček

Komín jsme koupili u Míry v Eko komínech. Jedná se klasický třívrstvý komín, který je dodáván jako stavebnice. Vnitřní šamotová vložka je obalená izolací a vložená do betonových tvárnic. Nad střechou budou betonové "prstýnky", které docela věrně imitují režné zdivo. Průměr komínu je 20 cm a nakonec jsme vzali typ s boční větrací šachtou (neberte to, když je to za cenu komínu bez šachty:-) Sopouch se napojuje pod úhlem 45st. ve výšce cca 2m nad podlahou přízemí.

Komín i příčky nám stavěl opět Domis.

Vlevo vstup do koupelny, vpravo do pokojíku.

Komín zatím končí pod střešní fólií, aby kolem něj nezatékalo, než se položí střešní krytina a oplechování.
Tento týden dodělávají truhláři prkenný záklop stropu a lišty z vnější strany roubení. Příští týden budeme roubenku asi znova natírat. A pak už se těšíme na montáž oken, dveří a střechy.

Natírání roubenky

Včera jsme do Deštného vyrazili vybaveni arzenálem štětců, plechovek a žebříků. Mise dopadla úspěšně. Jednak jí všichni přežili ve zdraví a za druhé je teď roubenka celá natřená jednou vrstvou syntetického oleje. Méně příznivou zprávou je, že nátěry jsou potřeba dva, a teď už víme, že je to docela fuška:-)

Natírání štítové krokve, to není taková sranda, jako běžet model SHK pod 30:)

Výsledek našeho snažení - natřená roubenka v odstínu "modřín na borovici". Teď už jen napjatě čekám, jak k tomu bude pasovat zvolený odstín lazury na oknech (měla by to být o trochu tmavší hnědá).

Šumavská inspirace II.

Tentokrát se můžete těšit na inspirační fotoreportáž z naší letní dovolené. Začali jsme jak jinak než na závodech (Bike Adventure u Přimdy) a pak se přesunuli do Hojsovy Stráže na Šumavě. Jednou jsme zajeli i do sousedního Bavorska.

Úžasný penzion U Modrého kocoura ve Svaté Kateřině. Jedinou nevýhodou bylo, že zrovna když jsme s Terezkou projížděly okolo, začínala bouřka.

Naše tradiční víkendové místo, kontrola číslo 57 u zámku Diana. Zchátralý lovecký zámeček byl postaven v polovině 18. století na vyvýšeném místě uprostřed lesů. Autorem je snad Jan Blažej Santini. Zámek obklopuje pěkný anglický park, který je v podstatně lepší kondici než stavba samotná. Zvenku to ještě není tak patrné, ale pohled dovnitř skrz vytlučená okna na socialistické stavební řemeslo je vážně žalostný (objekt sloužil jako domov důchodců). Nyní je stavba zpět v majetku rodiny Kolowrat-Krakowských a snad se dočká obnovy.

Spáč u zámku.

Závodník (nebo zZávodník?).

Poněkud překombinovaná roubenka v Železné Rudě. Spáry mezi trámy jsou netradičně utěsněné provazy.

Sice jsme propásli stavbu vlastní roubenky v Deštném, ale viděli jsme jinou, přímo v Hojsově Stráži. Tady se ovšem trámy upravují přímo na místě, takže stavba není otázka dní, ale spíš týdnů až měsíců.

Jeden den jsme si odskočili do Bavorska na Stezku korunami stromů, která je zakončena 44m vysokou vyhlídkovou věží. Návštěva rozhodně stála za to.

Nosná konstrukce věže je z velmi masivních lepených vazníků. Dřevostavby v německém pojetí jsou často bez ochranného nátěru.

Muzeum NP Bavorský les.

Apartmány na Špičáku.