pátek 28. listopadu 2014

Závaznost územního plánu

Vesnická kauza s velkým K, aneb jak to vypadá, když se řeší stavba plotu a přístřešku pro parkování přes paragrafy. Poslední úprava stavebního zákona platná od 1. 1. 2013 totiž přinesla zajímavou změnu, která se týká toho, co všechno může a nemůže upravovat územní plán obce. (Abyste si nemysleli, jedná se jednu mojí pracovní zakázku. Kolem roubenky žádný plot nebude a spory se sousedy doufám také ne:)
Jak je to tedy s povolením stavby plotu? Pokud stavíte nový plot, nepotřebujete podle stavebního zákona (SZ) stavební povolení ani ohlášení (viz. §103, písmeno e), bod 14. - stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení). Co ale potřebovat budete, je územní souhlas (viz. §96, odstavec (2), písmeno a) ). Součástí žádosti o územní souhlas je podepsaný souhlas sousedů se stavbou. A zde někdy nastává kámen úrazu. Soused nechce souhlas dát a věc se překlopí do územního řízení. To jak bude plot vypadat, záleží především na stavebníkovi. Někdy může vzhled plotu upravovat i regulativ schválený obcí. Tím může být od 1. 1. 2013 výhradně regulační plán obce, nikoliv územní plán, kterému nepřísluší upravovat podrobnosti, jako výška a materiál oplocení, typ, sklon a materiál střech, uliční čáry apod. 
V kauze K se jedná o to, že v územním plánu je uvedena výška oplocení 1,4m a stavebník si přeje plot vyšší (1,8m). Územní plán není v části týkající se oplocení závazný, přitom obec na tomto požadavku trvá a SÚ ve svém posledním rozhodnutí také (i když ví, že to nemá oporu ve SZ). Podotýkám, že v obci jsou ploty materiálově naprosto různé a výška je jen zřídka 1,4m (většinou jsou ploty vyšší). Spor kolem plotu je samozřejmě pouze zástupný, ve skutečnosti se jedná o slouhodobé neshody stavebníka s vedením obce... aneb sousedské udání v praxi.
K rekonstrukci plotů přistupují stavební úřady (SÚ) různě. Buď jí vůbec neřeší, nebo při zvýšení plotu či podstatné změně provedení požadují opět územní souhlas.
Přístřešek na parkování můžete teoreticky postavit ještě snadněji. Pokud splníte několik podmínek, můžete podle  §103, písmene e), bodu 1. stavět bez stavebního povolení a ohlášení a podle §79, odstavce (2), písmene o) také bez umístění stavby či územního souhlasu. Přístřešek musí být umístěn na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rekreaci, zastavěná plocha musí být do 25m2 a stavba musí být umístěna minimálně 2m od hranice sousedních pozemků. Pokud tedy splníte uvedené náležitosti, nemusíte se nikoho na nic ptát (ani souseda) a rovnou stavět. Stejným způsobem můžete u rodinného domu postavit také bazén do 40m2 zastavěné plochy nebo stejně velký skleník. V případě dřevěných přístřešků byste si však měli být jistí, že požárně nebezpečný prostor (PNP) kolem stavby nepřesáhne na sousední pozemek. Odstup 2m nemusí v případě dřevěné konstrukce stačit (spíš bude okolo 3-4m). Přesahem PNP k sousedovi byste mohli ohrozit jeho majetek nebo omezit jeho budoucí stavební záměry. Stavební úřady už většinou neudělují v tomto případě výjimky. Přesah PNP je možný pouze na veřejné prostranství (např. obecní cesta, chodník apod.). Pokud byste rádi umístili přístřešek blíž než 2m od hranice sousedních pozemků, musíte nejdříve žádat SÚ o udělení výjimky z vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území (vyhláška č. 501/2006 Sb. v aktuálním znění). Připravit si musíte mimo jiné souhlas majitele sousedního pozemku a 5000Kč na správní poplatek, který může stavbu přístřešku nemile prodražit. 
V kauze K se nepodařilo získat souhlas souseda (kterým je v tomto případě obec) a přístřešek se bude stěhovat do uctivé vzdálenosti 2m od hranice pozemků.

čtvrtek 20. listopadu 2014

Panelaci.cz

Na náměstí 28. října se objevila zajímavá výstava o panelových sídlištích v Hradci. Shodou okolností jsem si jí všimla zrovna 17. listopadu. Co jiného než panelák je opravdovým symbolem socialistického stavebnictví? Výstava se věnuje 4 sídlištím: Labská I, Labská II, Moravské Předměstí a Slezské Předměstí. Foto Deník.
Sídliště Labská I znám velmi důvěrně, je od nás kousek. Výstavba začala hned po válce v roce 1945. Urbanistický koncept je ještě starší, navrhl ho už Gočár. A je to vidět. Vlastně se ani nedá hovořit o sídlišti v tom smyslu, jak ho dnes vnímáme. Jedná se o velkoryse koncipované, zděné bytové domy (ty na fotce vznikly v letech 1945-47). Po převratu sice kvalita provedení klesla (menší výměry bytů, menší okna, "ošizené" fasády), ale oblast si i tak udržela vysoký standard a dnes jde o velmi žádané bydlení. Foto Deník.
O pár desítek metrů dál, v Labské II, už je to horší. Zde se začala projevovat snaha vytřískat z dané lokality maximální obytnou plochu. Výsledkem jsou 12ti patrové věžáky s totálně mrtvým veřejným prostorem okolo. Popelnice, rozpadlá lavička či ušmudlané pískoviště to fakt nezachrání. Foto Jan Rasch.
A nakonec Moravské Předměstí, moje osobní "panel story". Do ulice Karla Marxe jsme se přestěhovali v roce 1988 z Liberce. Původně jsme měli dostat byt se 4 balkóny (jako Lenka:), ale nakonec jsme zakotvili na úplném konci novodobého bulváru, ve 2+1 v posledním podlaží, kde byl balkon jen jeden (naštěstí:). O dva roky později jsme, tentokrát bez stěhování, opět změnili adresu a ocitli se na třídě Edvarda Beneše. Architektům a urbanistům se nedá upřít snaha o inovaci. Zajímavým prvkem je parter s maloobchodními prodejnami. Další věci už pokulhávaly. Podzemním garážím a podchodům jsem se zásadně vyhýbala. Lenka mi totiž nezapomněla zmínit historku o tom, jak neznámý úchyl pronásledoval jakousi nebohou dívku potemnělými prostory. Volná prostranství, dlážděná mramorem, vyplňovaly záhony se seschlými keříky. Mramor a beton se po čase začaly rozpadat. Obchody se vypráznily, protože opodál otevřeli Futurum. Auta nebylo kde parkovat. Město přistoupilo k rekonstrukci a snaží se celou lokalitu zmodernizovat a oživit, aby se v blízké budoucnosti nestala ghetem.
Nevím, jestli může být architekt spokojen, když je po 30 letech potřeba 300 milionů na to, aby se v jím navrženém prostoru dalo dalších 30 let žít. Jaká je budoucnost paneláků? Na tuto otázku nezná odpověď nikdo, ani paní architektka Eva Jiřičná.
Foto Deník.
Možná si říkáte, co má tohle všechno společné s roubenkou? Jedno překvapivé pojítko jsem přece jen našla. Je jím Ing. arch. Zdeněk Vašata, jeden z autorů návrhu Benešovy třídy, a zároveň odhadce nemovitostí, který nám permanentně podsekává hodnotu roubenky minimálně o 30%. Buď je to drsný kapitalista ve službách banky, nebo starší ročník (84let), který už dlouho nic nestavěl. Když jsem ho zahlédla na kandidátce ČSSD, něco mi napovědělo, že B je správně...
A jaký je váš panelákový příběh?