pátek 16. prosince 2016

Jak jsme (ne)zkolaudovali chalupu

Musím se přiznat, že se mi o tom ani nechtělo psát. Minulý týden na Mikuláše jsme měli závěrečnou prohlídku stavby. A závěr je, že nám chybí dvě lejstra, proto místo povolení k užívání nám přišel ze stavebního úřadu zákaz užívání. Takže až k nám někteří přijedete, určitě se ničeho nedotýkejte a hlavně nic nepoužívejte:-)
V Deštném nás přivítala solidní sněhová nadílka (kolem 15-20 cm), která je tam podle všeho dodnes. Že by konečně letos byly Vánoce na sněhu? Takže rychle odházet sníh a už přijíždí přísná paní ze stavebního úřadu (SÚ). V patách je jí referent z CHKO.
Sněhová pokrývka nám hrála do karet. Referent z CHKO se prošel po pozemku a neshledal žádné závady (= pod sněhem nic neviděl:) Také kupy štěrku, písku a kamení před chalupou vypadaly méně nápadně (v případě nutnosti jsme je chtěli vydávat za kupy sněhu:) Na stavbě bylo také vše v pořádku. Na rozdíl od souseda nám nechyběl hromosvod či zábradlí u venkovních schůdků. Pak ale přišla na řadu byrokracie.
V pozvánce od SÚ byl výčet různých dokladů a vyjádření, které jsme měli doložit při závěrečné prohlídce. Jednalo se zhruba o toto:
- Dokumentace skutečného provedení stavu (V původním projektu jsme měli obytné podkroví, které jsme zatím nerealizovali. Z výkresů jsem ho vymazala a vše znova 3x vytiskla.)
- Geometrický plán (zpracoval ho pro nás Michal Tihon)
- Stavební deník
- Revize a tlakové zkoušky (komín, hromosvod, elektroinstalace, kanalizace, vytápění, vodovod, přípojka vody, hasící přístroj)
- Kolaudační souhlas k septiku
- Doklad o likvidaci odpadů ze stavby
- Vyjádření archeologů a CHKO
Výčet ani zdaleka nekončí. Dál následuje seznam různých dokladů a prohlášení, jejichž smysl mi naprosto uniká. Jedná se většinou o prohlášení o shodě a certifikáty, které lze stáhnout z internetu na stránkách výrobců. A nebo o prohlášení, která si člověk potvrdí sám nebo zoufale shání potvrzení u různých institucí či sousedů. Záleží na "přísnosti" nebo spíš svévoli stavebního úřadu.
První věc, co nám chyběla, bylo prohlášení montéra sádrokartonu a zateplení, že postupoval v souladu s pokyny výrobců. To jsem přehlédla v seznamu. Od zedníka jsem měla pouze doklad, že byl řádně proškolen u výrobců Rigips (sádrokarton) a Baumit (zateplení). Nestačilo ani moje potvrzení (jako stavbyvedoucího) s kulatým razítkem o tom samém na celou stavbu. Holt potvrzení zedníka má svou váhu.
Další zrada přišla v podobě dokladu o tom, že jsme uvedli do původního stavu pozemky, přes které jsme vybudovali přípojku vodovodu. To jsem chtěla spláchnout čestným prohlášením, že jsme je opravdu uvedli do původního stavu. Ostatně každý se o tom může přesvědčit na vlastní oči (kdyby nebyl sníh). Po dvou letech není výkop vůbec vidět. Čestné prohlášení neprošlo, musíme sehnat potvrzení přímo od sousedů:-( Pointa příběhu je v tom, že naším sousedem je i stát, který vlastní přilehlou cestu (asfaltovou - dělali jsme pod ní protlak). Takže mě čeká radostné jednání s Pozemkovým úřadem ČR. Už se mi aspoň podařilo nalézt jeho pobočku (přestěhoval se z Hořické kamsi na Plácka) a osobně navštívit příslušného referenta. Teď už "jen" vymámit z něj potvrzení. Čestné prohlášení o tom, že jsme nepoškodili kabel ČEZu, který nám vede přes pozemek, už naštěstí prošlo. To bych snad jinak musela asi padělat...
Nechyběly ani vtipné cedulky, které jsem vytiskla den předem a instalovala před zraky paní ze SÚ.
Myslela jsem si, že když jsem z oboru, tak zvládnu kolaudaci na poprvé. To jsem se tady přepočítala. Chyba je jasná - nebyly chlebíčky a ještě jsem drze chtěla, aby se přítomní přezuli do pantoflí:-)



středa 23. listopadu 2016

Kamenný dům v Hraběticích

V nevlídném a pošmourném podzimním čase přichází jedna letní vzpomínka. Původně jsme měla tento článek naplánovaný na 17. listopad (důvod se dočtete níže), ale nějak jsem to pro změnu nestihla. Nevadí, lepší později než vůbec:)
V půlce září jsme vyrazili na víkendové závody do Hrabětic v Jizerských horách. My totiž prakticky nikam jinam než na závody a na chalupu nejezdíme, jestli to ještě někdo nepochopil:-) Počasí bylo vyloženě letní, možná až moc teplé v souvislosti s tím, že jsme se nepřijeli jen slunit. Sobotní klasika pro mě byla s přehledem nejnáročnější letošní závod. Ale co, nějak jsem to uběhla (místy ušla) a jinak je tento kraj moje srdeční záležitost. Krásné prostředí a výhledy okolo. K Hraběticím se vážou moje první běžkařské vzpomínky. Když jsme ještě bydleli v Liberci, zdolávala jsem svah od parkoviště směrem ke Královce a přišlo mi to strašně do kopce:)
Hned vedle shromaždiště stál tento kamenný dům. Pro mě osobně "dům roku 2016". Výjimečný, přesto se nepovyšuje. Moderní, přesto dokonale zapadá. Jednoduchý, přesto určitě účelný a funkční (vevnitř jsem nebyla:) A navíc hezký. Tak nějak si představuju, že mají stavět lidi, kteří mají peníze (hodně peněz) a vkus. Dům je ojedinělý fasádou z místní žuly, která je drsná a krásná zároveň, jak klasika na 90 min. v nedalekém lese.
Součástí pozemku je veřejně přístupný památník obětem komunismu. Sympatické gesto.
Když jsem si prohlédla všechnu tu krásu, začalo mi vrtat hlavou, čí ten dům může být:) Odpověď znám, v dnešní době internetové je to otázka 2 minut. Ale žádná senzace to není- pražský byznys man a lokální politik.
Rozhledna Slovanka byla kousek od nedělního startu. Pěkná procházka s kočárkem se vyloženě nabízela. Jedná se nejstarší železnou rozhlednu v Čechách, byla otevřena v roce 1887. Sloužila víc než sto let až do roku 1997, kdy byla uzavřena z důvodu havarijního stavu a hrozil jí zánik. Záchrana přišla od obce Lučany nad Nisou a Občanského sdružení na záchranu Slovanky. Znovuotevření po opravě proběhlo v létě 2000. Příběh se šťastným koncem.
Dobové foto rozhledny a chaty Slovanka.

pondělí 24. října 2016

Co jsme letos postavili

Nic, chtělo by se říct, ale není to tak úplně pravda:-) Můžeme si odškrtnout hromosvod (správně bleskosvod), spárování kamen a dlažbu před vchodem. Tím pádem se můžeme směle pokusit o kolaudaci (správně závěrečnou prohlídku stavby). Uvidíme, jak to dopadne.
Díky tomuto vylepšení už nemusíme do chalupy skákat po paletě, kterou odmítl stavební úřad uznat jako bezpečný vstup do domu. Nezbývá než souhlasit, protože v zimě v lyžákách na zasněžené paletě to bylo na hraně. Také nám už děti nenosí dovnitř 1kg písku na m2, ale jen půl (písek totiž začíná hned za dlažbou).
Dlažba je od firmy Best, typ Klasiko 6cm, barva karamelová. Firma Best si mě ochočila už na VŠ, kdy jsme byli na exkurzi v jejich závodě u Chlumce n. Cidlinou. Vítal nás pan ředitel se stoly plnými zákusků a chlebíčků. Asi věděl, proč to dělá:-) Po obhlídce různých nepravidelných a záměrně ostařených dlažeb jsme se obloukem vrátili k jednoduchému obdélníku 10x20 cm, položenému v páscích na vazbu. Schod před vchodem je lemovaný palisádou Premium 40cm a celá dlažba pak obrubníky Parkan II, vše ve stejné "karamelové" barvě. Celá záležitost včetně kamenného obkladu je dílem pana Řehounka. Mimochodem, ten kamenný sokl se prý hrozně špatně dělá... to se máme na co těšit, když nám chybí ještě skoro kolem celého domu:(
Hromosvod nám dělal v létě Aleš. Občas narážím na dotaz, zda je povinné mít na rodinném domě toto zařízení. O ochraně před bleskem pojednává prováděcí vyhláška stavebního zákona č. 268/2009 Sb. (paragraf 36), ovšem jen velmi obecně. Odkazuje se na výpočet rizika dle ČSN. Já osobně mám k hromosvodu kladný vztah. Asi to bude tím, že jsem část života prožila v ulici Prokopa Diviše, tedy vynálezce bleskosvodu:-) Navíc si myslím, že hromosvod se prostě může hodit, ať už bydlíte kdekoliv. I pokud vyjde posouzení podle příslušné normy ČSN EN 62305-2 tak, že riziko zasažení bleskem je malé, neznamená to, že je nulové. Ale třeba náš soused hromosvod nemá, protože se mu prý nelíbí. Zato má hořlavou šindelovou střechu a posouzení, že u něj zásah bleskem prakticky nehrozí. Aleš nám to vysvětloval ještě tak, že pokud se jedná o soukromou stavbu, kam nevstupuje veřejnost, tak je to na rozhodnutí majitele. V ostatních případech je hromosvod povinný. Soused má v chalupě dva apartmány k pronájmu. Tak nevím... Požární technička tvrdí, že hromosvod musí být na RD vždy. A teď si vyberte. Proto dávám každému radu, ať se dotáže na příslušném stavebním úřadě, jaký tam mají výklad dosti obecného paragrafu 36.
Hromosvod dnes neznamená nějaký 3m stožár na střeše, kolem kterého bude akorát zatékat. U nás tvoří jímací soustavu hřebenový drát, dva pomocné jímače 50 cm vysoké a tři svody k základovému zemnícímu pásku. Hromosvod na běžný RD stojí mezi 10-20 tis.Kč.

V létě byla krátká topná přestávka, kterou Heppy využil na vyčistění a vyspárování kamen.
Spáry jsou vyplněné kamnářskou spárovací hmotou světle šedé barvy. Bílá by mi přišla moc výrazná a musím si to pochválit, že šedá je lepší:)
Čištění kamen je zajímavá akce... že by to byla čistá práce, to nemůžu říct. Kromě topeniště (na obrázku) se musí čistit ještě teplovodní výměník, kde se kouř prohání soustavou trubek.
Do výměníku se lze dostat přes revizní otvor v čele kamen. Odmontuje se kryt a odstraní krycí plechy (zatím jsou na místě).
Pak se objeví pěkně zanesené trubky, které se čistí ocelovým kartáčem. Výrobce kamen doporučuje čistit výměník při běžném provozu (myšleno asi denním ?) jednou za měsíc. Heppy vymetl z výměníku a kouřovodu skoro půl kýble sazí. Komín jsme zatím nečistili, musíme koupit štětku.
Teď už zase vesele topíme v kamnech a brzo nám snad Olda zprovozní i elektrokotel s ovládáním před mobil. To je taková vychytávka, že člověk pošle SMS ještě před odjezdem na chalupu a vevnitř se mu pak nekouří od pusy:-)










úterý 11. října 2016

Šumný David Vávra v hradecké knihovně

Dnes se konala v Městské knihovně v Hradci Králové přednáška architekta Davida Vávry. Pochybuju, že ho někdo nezná, ale kdyby přeci jen... to je takový ten renesanční člověk, architekt, básník, herec a sportovec, povědomý asi hlavně z divadla Sklep, z televizního cyklu o architektuře Šumná města a ze startu Jizerské 50. Mimo jiné je také autorem přestavby dřívější továrny Vertex na novou městskou knihovnu v Hradci, která se mu vážně povedla. My tam chodíme docela často a rádi, hlavně do dětského oddělení.
David Vávra vysvětluje, proč je uprostřed divadelního a přednáškového sálu sloup. Prý za to může statik. To je divná výmluva:-)
Původně měla být přednáška o moderní dánské architektuře. Nakonec na tohle téma nedošlo, protože je to prý stejně jen módní vlna, které jednou odpluje...mrkněte třeba sem. Místo toho promluvil David Vávra v 10 bodech (a 10 kreslených slidech) o tom, co pro něj znamená architektura: Řecko, Karel IV. (na obrázku), Palladio, Santini, kubismus, funkcionalismus, EXPO Brusel, spontánní lidová architektura (chatrče, zemljanky, chýše a spol.), vlastní tvorba a město Brasília.
Zajímavým bodem bylo závěrečné vyhlášení a vernisáž fotografické soutěže, kterou organizovala v létě knihovna. Výherců moc nepřijelo, protože byli většinou zdaleka. Když se zprvu neukázala ani paní Zelená z Hradce Králové, byly organizátorky celkem zklamané. Nakonec ale přece jen dorazila. Podle jména mi to nedošlo, ale ukázalo se, že se jedná o maminku Terezky spolužáka ze školky. Jen tak mimochodem chlapeček je napůl černoch a Terezka od něj nosí různé přisprostlé vtípky:-) S tou fotkou si to u mě ale docela vyžehlili.

úterý 26. července 2016

Kostel v Neratově

O víkendu jsme uskutečnili další zběsilý cyklovýlet. Cílem byl Neratov, kde se nachází znovu obnovený poutní kostel s moderním zastřešením. A nejen to. Neratovské sdružení je více než činorodé, kromě obnovy kostela se zasadilo o celkové oživení místa. Aktuálně o nadcházejícím víkendu se chystá divadelní festival. Více si můžete přečíst třeba v Hospodářských novinách.
Příběh neratovského kostela začíná v 18. století, přesněji v roce 1723. Byla to doba vrcholného baroka (shodou okolnostní ve stejném roce umírá v Praze geniální architekt a stavitel Jan Blažej Santini-Aichel). Na rokytnickém panství ale panovaly mnohem skromnější poměry. V horských osadách vznikaly jen malé kostelíky, často dřevěné. Výjimkou je právě neratovský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který vznikl na oblíbeném poutním místě s léčivým pramenem. Hlavní loď má délku 48m a šířku 19m. Výška je kolem 20m (původní věže byly ještě vyšší). Jedná se tedy o poměrně monumentální stavbu. Také vnitřní výzdoba se vymykala zdejším poměrům. V interiéru dominoval rozměrný oltářní obraz doplněný malovanou freskou na kruhové klenbě.
Pohnutý osud měla stavba po 2. světové válce. Na jejím konci, 10. května 1945, ostřelovala kostel Rudá armáda. Střela z pancéřové pěsti zapálila střechu. Interiér sice ochránily masivní klenby, ale střechu se již nikdy nepodařilo obnovit a kostel postupně chátral. Po několika letech se promáčené klenby propadly a zbylo jen torzo obvodových zdí. Co nedokázalo místní drsné podnebí, chtěl dokonat bolševik. Kostel unikl demolici na konci 50. let. V 60. letech se krátce mluvilo o obnově, aby přišel další demoliční výměr v době normalizace. Na zbourání kostela však naštěstí nezbyly peníze.
Doslova znovuzrození se stavba dočkala po roce 1989. Dobrovolníkům z řad věřících i místních chalupářů se podařilo stavbu vyklidit. Následné opravy financoval místní spolek z církevních zdrojů i veřejné sbírky.
Nové zastřešení bylo provedeno v roce 2006 a moc se povedlo. Autory návrhu jsou Ing. Jiří Starý a Ing. arch. Petr Dostál.
Neratov rozhodně stojí za návštěvu.





pátek 15. července 2016

Roubenky kam se podíváš...

Každý má nějakou tu úchylku... u mě to padlo na domy (rodinné, bytové i jiné), chalupy a chaloupky, rozhledny, kostely, muzea, hotely a penziony... prostě na baráky. A poslední dobou hlavně na roubenky. Jak někdo postaví tři klády na sebe, už tam stojím s foťákem a plním paměť. Má to i svoje pozitivní stránky. Tak třeba závod stojí všeobecně za prd, ale když se u shromaždiště vyskytne nějaká povedená dřevostavba, tak to hned mění situaci. Nebo jsem třeba ochotná strávit celé odpoledne v Říčkách, i když z toho mám úplný kulový (rozumějte návštěvu dětského hřiště). Poslední dobou se mi podařilo vyfotit pár pěkných kousků.
Začneme na domácí půdě, tj. v Deštném, kde se staví dvě roubenky k budoucímu prodeji. Tím pádem se stavebník snaží minimalizovat náklady, a to je vždycky trochu smutný příběh.
Naopak tato chalupa při cestě z Deštného na Šerlišský mlýn je z kategorie "vymazlených".
Nechybí trucovna...
...ani stylové detaily. Podobné serepetičky se mi líbí, ale nesmí to sklouznout k přeplácanosti a bydlenkovskému nevkusu.
Další roubenka opodál je ve výstavbě. Když vidím podobný binec na stavbě a střechu rozdělanou celou zimu, tak mi to rve srdce (nebo spíš rozum nebere).
Skok na druhý konec Deštného k Supovi. Roubenka od Dřevozpracujícího družstva. Na Vyhlídce mají ještě jednu, ale tam pořád někdo je, tak jsem si jí zatím nemohla vyfotit:-)
Podsklepená roubenka.
Roubenka bez roubení (zděný dům obložený prkny).
A jsme v Říčkách, kde jsme se zúčastnili výzvy. Mimochodem mám u Heppyho v hodinkách čas, který se na 99,9% blíží 1,44 násobku Nogova času, takže se mi nikdo nepokoušejte ty boty vyfouknout:-) Navíc jsem ochotná to v krajním případě běžet ještě jednou, kdyby se snad našel nějaký super hrdina a říznul Nožku (co Lyžníku?).
"Tato výzva tě neodrovná na celý den (no jak koho), takže stihneš i jiný program". Třeba omrknout netradiční šedou roubenku.
A roubenku s rybníčkem.
A ještě tu máme dozvuky cyklu výšlapu Deštné-Luisino údolí-hřeben-Pěticestí-Mezivrší-Orlické Záhoří-Šerlich. Kopce strašný, ale roubenky pěkný.
Garáž (skoro) jako od Zumthora:-)
Také se v našem okolí množí "lákavé" realitní nabídky. Třeba zde si můžete nejdřív zbourat barabiznu a pak znovu postavit apartmánový dům, na kterém už si někdo vylámal zuby.
Nebo se můžete stát našimi sousedy (máte-li zbytečných 3,15 mil.) a jako bonus získat "exkluzivní projekt" na roubenku skříženou se skleníkem. Jen bych si dovolila upozornit, že stavební povolení to zatím nemá. Byznys je byznys.