U nás v Kocourkově

Rozhodla jsem se, že budu po vzoru Talkshow Jana Krause telegraficky informovat o zajímavých událostech kolem nás. Pro dnešek tu máme 3 kuriozní příběhy z oboru architektury/ stavitelství.
Stavbou roku 2014 je neexistující Letecké muzeum Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi. Nedávno jsem narazila na zajímavý článek v časopise Stavebnictví. Už jsem málem začala hledat v kalendáři závodů, kdy pojedeme někam směrem k Mladé Boleslavi, když tu jsem pokračovala ve čtení a dozvěděla se, že ani dva roky po dokončení nebyla budova, která se jistě právem pyšní titulem Stavba roku 2014, zprovozněna. Investorem je totiž Středočeský kraj, kde zřejmě sedí samí kompetentní lidé, že...  (Abych jim úplně nekřivdila, tak otevření se udajně chystá na 12. dubna 2015.)

V Hradci přibude třetí obluda. Pardon, třetí budova Univerzity Hradec Králové. Stavba Přírodovědecké fakulty, která tvoří další část kampusu UHK, byla naprojektována už v časných 90. letech minulého století. Autoři Bergmann a Pastrnek ze Zlína tehdy vyhráli soutěž na návrh celého areálu. A jak ukazuje vizualizace, třetí budovou (vzadu za topoly) to zdaleka nekončí.... Tento pohrobek socialistického brutalismu se, stejně jako jeho starší pokrevní setry (na vizualizaci šedě), hlásí k odkazu J. Gočára (to by se musel v hrobě obracet!).

Za návrh parteru by se nemusel stydět ani student prvního ročníku stavební průmyslovky. Z místa, které má tepat studenstským životem, se každý snaží rychle zmizet. Zaujalo mě taky množství balkónů a teras na všech budovách. Autoři asi mysleli na časté rauchpauzy studentů i pedagogů. Tomu se říká promarněná příležitost vytvořit něco hezkého, o čem budeme číst na všech těch archiwebech, a na co se budou jezdit dívat architektoniční fajnšpekři z celé republiky.

To kolegové z Univerzity Karlovy mají naštěstí trochu lepší vkus. (Nová budova UK u nemocnice).

Posluchárna UK v areálu nemocnice.

V Hradci vyrostla černá stavba. Začátkem podzimu se začalo cosi dít na poli vedle výpadovky na Třebechovice. Nejdřív tam pobíhali geodeti ve vestičkách, pak se do jam nořili archeologové a nakonec začaly stroje válcovat podklad pod základovou desku. Po Vánocích už tam byl montovaný skelet haly, radost pohledět. Jen to má takovou drobnou vadu na kráse, že tomu chybí stavební povolení. A tak se příslušný referent stavebního úřadu krčí strachy v koutku, vedoucí odboru lomí rukama, mluvčí magistrátu blekotá v televizi cosi o malých pravomocech a primátor města je upřímně v šoku, že si někdo dovolí stavět bez povolení. Bodejď by ne, když hrozí leda tak pokuta ve výši zlomku utrženého ročního nájmu. V Radnici (hlásné troubě hradeckého magistrátu) psali cosi o tom, že investor má územní rozhodnutí na něco trochu jiného a stavební povolení pro jistotu vůbec (chtělo by se říct, že asi správná obálka nedoputovala na správné místo:) Na černou stavbu prý upozornil všímavý občan. No jo, přece nebudou na stavebním úřadě sledovat, jestli jim někdo v rajónu nestaví na černo sklad, supermarket, výrobní halu nebo třeba dálnici. To kdyby si Franta Vopička na černo postavil garáž, to by byl jiný tanec. To bychom byli na koni, napařili pokutu srovnatelnou s výší nákladů na stavbu, zahrozili odstraněním stavby na náklady stavebníka a vůbec. Franta by se musel smekat, aby dostal dodatečné stavební povolení. Ale jak má protistrana za zády armádu právníků, to jsme najednou v úzkých. A k tomu ještě ty šťouravý novináři... a máme z ostudy kabát.

Návrh dispozice dvou bytů na Tylově nábřeží (PŘED & PO)

Když to situace vyžaduje, neštítím se ani práce architekta:-) Mojí nedávno dokončenou zakázkou je návrh dvou bytů v činžovním domě na Tylově nábřeží v Hradci Králové.

PŘED: 
V posledním podlaží domu se nachází velký byt, který si majitelé přáli rozdělit na dva menší, aby je mohli nechat zrekonstruovat a pronajímat. Byt obývala po dlouhá desetiletí jedna rodina. Díky tomu se zachovalo některé původní vybavení ještě z předválečné doby (třeba kachlová kamna, parketové podlahy (vídeňské čtverce) a kazetové dveře). Naopak koupelna a WC jsou více než odpudivé.

PO:
Návrh do značné míry předurčilo umístění stoupaček. Nakonec vznikl menší byt 1+1 (46m2) a větší 3+KK (80m2). Zatímco dispozice 1+1 byla od začátku celkem jasná, ve druhém bytě byla ve hře možnost ponechat kuchyň na původním místě. Jsem ráda, že se majitelé nakonec rozhodli spojit obývací pokoj a kuchyňský kout a umístit je do největšího pokoje směrem do ulice. Díky tomu mohly vzniknout dvě prostorné ložnice směrem do dvora.

Do Deštného za sněhem

Deštné se konečně dočkalo sněhové nadílky, proto jsme v neděli neváhali a vyrazili na lyže a na obhlídku roubenky. Chvíli sněžilo a chvíli zase svítilo sluníčko. Na ledovou krustu, která vznikla po nedávném dešti, napadlo asi 7-10cm prašanu. Zatímco Heppy naháněl kilometry na bunkrovce směrem na Vrchmezí a Masaryčku, my s Terezkou jsme proháněly sjezdovky a sáňky na zatím ještě zavřené sjezdovce Marta II. Výlet jsme zakončili pozdním obědem ve srubu Karolina. Mňam:-)

Od mojí poslední návštěvy přibyl septik, revizní šachty a vyústění splaškové vody do potoka. Kolem domu byla položena dešťová kanalizace a drenáž. Také přípojky elektrického kabelu a vodovodu už vedou do domu. Terénní úpravy kolem domu byly aspoň na hrubo udělány do finální podoby. Totální oraniště teď milosrdně zakrývá sníh.

Louka pod chalupou už vypadá poměrně suše. Hluboké základy přehradily spodním pramenům cestu a bažina se přesunula vedle. S ní má Heppy velké plány, chce tam udělat jezírko a zbytek vysušit.

Okapy a svody už jsou funkční. Má to akorát jednu (docela podstatnou) vadu, že jsme si s prováděcí firmou špatně předali informace hledně kamenné přizdívky soklu a zateplení fasády. Až se budou dodělávat, budou se muset svody opět upravit.

Tudy bude vytékat čistá a voňavá voda z našeho septiku:-)

Obrázkem z interiéru se dostávám k plánům na letošní rok. Zatímco z venku vypadá roubenka hotová, vevnitř se zatím bydlet nedá (zvlášť v zimě). Příští rok chceme dokončit přízemí, zkolaudovat septik i celý dům a začít vše užívat. A to nejlépe do léta. U zděné stěny v obytné místnosti budou kachlová kamna a kuchyňský kout "Made in IKEA". Návrh už jsme zadali naší architektce a projektantce a teď čekáme, co a hlavně kdy z ní vypadne:-)

Přímo pod sjezdovkami v Deštném vyrostla loni nová budova Hoské služby. Stavba se dokonce ucházela o titul v soutěži Stavba roku Královéhradeckého kraje. Neuspěla, a to asi i díky tomu, že rozpočet byl velmi skromný (5,5mil. Kč). Zajímavostí je imitace dřevěného obkladu (na skutečný asi nebylo), který vypadá, jako kdyby někdo obtiskl prkna do čerstvé omítky a pak to natřel na hnědo.

Sněžný zpravodaj Heppy informuje: bunkrovka na skate sjízdná, doporučeny starší lyže.

Na Masarykově chatě je sněhu dost.

Inspirace z Vítkovic

Vítkovice v Krkonoších leží zhruba na půl cesty mezi Jilemnicí a Horními Mísečkami. Často jimi člověk jen projede po hlavní silnici vedoucí údolím. Když se ale vydá do okolních strání, objeví spoustu pěkných roubenek. Ve spojení se čerstvou sněhovou nadílkou pod nohama a slunečným nebem nad hlavou to nemělo chybu.

Vesnický dům, tradiční a moderní zároveň, a taky tak trochu švédský. Dojem kazí jen opadávající (rádoby) kamenný obklad.

Roubenka s půdorysem ve tvaru L. Při bližším pohledu je vidět, že majitel poněkud zanedbává údržbu. Nátěr ve štítě se loupe a spáry nevhodně vyplněné maltou se drolí.

Roubenka ve svahu se jmenuje Terezka a je prý vzorová. Škoda, že nebyla příležitost jí navštívit.

Pěkná roubenka, ale usazení do terénu je trochu násilné. Majitel je asi fanda do zemních prací...

Falešná roubenka (místo roubení je použitý obklad prkny). V pozadí apartmány na prodej.

Další pěkná roubenka. Sluníčko už zašlo za kopec, na teploměru bylo -8st.

Rozestavěná roubenka po cestě z Vítkovic na Benecko. Vzniká patrně na původních základech staré chalupy.

František Gottstein se s tím nemazal...

A na závěr Roubenka U Bartošovického potoka v Orlických horách. Inspirace se vždycky hodí...

Závaznost územního plánu

Vesnická kauza s velkým K, aneb jak to vypadá, když se řeší stavba plotu a přístřešku pro parkování přes paragrafy. Poslední úprava stavebního zákona platná od 1. 1. 2013 totiž přinesla zajímavou změnu, která se týká toho, co všechno může a nemůže upravovat územní plán obce. (Abyste si nemysleli, jedná se jednu mojí pracovní zakázku. Kolem roubenky žádný plot nebude a spory se sousedy doufám také ne:)

Jak je to tedy s povolením stavby plotu? Pokud stavíte nový plot, nepotřebujete podle stavebního zákona (SZ) stavební povolení ani ohlášení (viz. §103, písmeno e), bod 14. - stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení). Co ale potřebovat budete, je územní souhlas (viz. §96, odstavec (2), písmeno a) ). Součástí žádosti o územní souhlas je podepsaný souhlas sousedů se stavbou. A zde někdy nastává kámen úrazu. Soused nechce souhlas dát a věc se překlopí do územního řízení. To jak bude plot vypadat, záleží především na stavebníkovi. Někdy může vzhled plotu upravovat i regulativ schválený obcí. Tím může být od 1. 1. 2013 výhradně regulační plán obce, nikoliv územní plán, kterému nepřísluší upravovat podrobnosti, jako výška a materiál oplocení, typ, sklon a materiál střech, uliční čáry apod. 
V kauze K se jedná o to, že v územním plánu je uvedena výška oplocení 1,4m a stavebník si přeje plot vyšší (1,8m). Územní plán není v části týkající se oplocení závazný, přitom obec na tomto požadavku trvá a SÚ ve svém posledním rozhodnutí také (i když ví, že to nemá oporu ve SZ). Podotýkám, že v obci jsou ploty materiálově naprosto různé a výška je jen zřídka 1,4m (většinou jsou ploty vyšší). Spor kolem plotu je samozřejmě pouze zástupný, ve skutečnosti se jedná o slouhodobé neshody stavebníka s vedením obce... aneb sousedské udání v praxi.
K rekonstrukci plotů přistupují stavební úřady (SÚ) různě. Buď jí vůbec neřeší, nebo při zvýšení plotu či podstatné změně provedení požadují opět územní souhlas.

Přístřešek na parkování můžete teoreticky postavit ještě snadněji. Pokud splníte několik podmínek, můžete podle  §103, písmene e), bodu 1. stavět bez stavebního povolení a ohlášení a podle §79, odstavce (2), písmene o) také bez umístění stavby či územního souhlasu. Přístřešek musí být umístěn na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rekreaci, zastavěná plocha musí být do 25m2 a stavba musí být umístěna minimálně 2m od hranice sousedních pozemků. Pokud tedy splníte uvedené náležitosti, nemusíte se nikoho na nic ptát (ani souseda) a rovnou stavět. Stejným způsobem můžete u rodinného domu postavit také bazén do 40m2 zastavěné plochy nebo stejně velký skleník. V případě dřevěných přístřešků byste si však měli být jistí, že požárně nebezpečný prostor (PNP) kolem stavby nepřesáhne na sousední pozemek. Odstup 2m nemusí v případě dřevěné konstrukce stačit (spíš bude okolo 3-4m). Přesahem PNP k sousedovi byste mohli ohrozit jeho majetek nebo omezit jeho budoucí stavební záměry. Stavební úřady už většinou neudělují v tomto případě výjimky. Přesah PNP je možný pouze na veřejné prostranství (např. obecní cesta, chodník apod.). Pokud byste rádi umístili přístřešek blíž než 2m od hranice sousedních pozemků, musíte nejdříve žádat SÚ o udělení výjimky z vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území (vyhláška č. 501/2006 Sb. v aktuálním znění). Připravit si musíte mimo jiné souhlas majitele sousedního pozemku a 5000Kč na správní poplatek, který může stavbu přístřešku nemile prodražit. 
V kauze K se nepodařilo získat souhlas souseda (kterým je v tomto případě obec) a přístřešek se bude stěhovat do uctivé vzdálenosti 2m od hranice pozemků.

Panelaci.cz

Na náměstí 28. října se objevila zajímavá výstava o panelových sídlištích v Hradci. Shodou okolností jsem si jí všimla zrovna 17. listopadu. Co jiného než panelák je opravdovým symbolem socialistického stavebnictví? Výstava se věnuje 4 sídlištím: Labská I, Labská II, Moravské Předměstí a Slezské Předměstí. Foto Deník.

Sídliště Labská I znám velmi důvěrně, je od nás kousek. Výstavba začala hned po válce v roce 1945. Urbanistický koncept je ještě starší, navrhl ho už Gočár. A je to vidět. Vlastně se ani nedá hovořit o sídlišti v tom smyslu, jak ho dnes vnímáme. Jedná se o velkoryse koncipované, zděné bytové domy (ty na fotce vznikly v letech 1945-47). Po převratu sice kvalita provedení klesla (menší výměry bytů, menší okna, "ošizené" fasády), ale oblast si i tak udržela vysoký standard a dnes jde o velmi žádané bydlení. Foto Deník.

O pár desítek metrů dál, v Labské II, už je to horší. Zde se začala projevovat snaha vytřískat z dané lokality maximální obytnou plochu. Výsledkem jsou 12ti patrové věžáky s totálně mrtvým veřejným prostorem okolo. Popelnice, rozpadlá lavička či ušmudlané pískoviště to fakt nezachrání. Foto Jan Rasch.

A nakonec Moravské Předměstí, moje osobní "panel story". Do ulice Karla Marxe jsme se přestěhovali v roce 1988 z Liberce. Původně jsme měli dostat byt se 4 balkóny (jako Lenka:), ale nakonec jsme zakotvili na úplném konci novodobého bulváru, ve 2+1 v posledním podlaží, kde byl balkon jen jeden (naštěstí:). O dva roky později jsme, tentokrát bez stěhování, opět změnili adresu a ocitli se na třídě Edvarda Beneše. Architektům a urbanistům se nedá upřít snaha o inovaci. Zajímavým prvkem je parter s maloobchodními prodejnami. Další věci už pokulhávaly. Podzemním garážím a podchodům jsem se zásadně vyhýbala. Lenka mi totiž nezapomněla zmínit historku o tom, jak neznámý úchyl pronásledoval jakousi nebohou dívku potemnělými prostory. Volná prostranství, dlážděná mramorem, vyplňovaly záhony se seschlými keříky. Mramor a beton se po čase začaly rozpadat. Obchody se vypráznily, protože opodál otevřeli Futurum. Auta nebylo kde parkovat. Město přistoupilo k rekonstrukci a snaží se celou lokalitu zmodernizovat a oživit, aby se v blízké budoucnosti nestala ghetem.

Nevím, jestli může být architekt spokojen, když je po 30 letech potřeba 300 milionů na to, aby se v jím navrženém prostoru dalo dalších 30 let žít. Jaká je budoucnost paneláků? Na tuto otázku nezná odpověď nikdo, ani paní architektka Eva Jiřičná.
Foto Deník.
Možná si říkáte, co má tohle všechno společné s roubenkou? Jedno překvapivé pojítko jsem přece jen našla. Je jím Ing. arch. Zdeněk Vašata, jeden z autorů návrhu Benešovy třídy, a zároveň odhadce nemovitostí, který nám permanentně podsekává hodnotu roubenky minimálně o 30%. Buď je to drsný kapitalista ve službách banky, nebo starší ročník (84let), který už dlouho nic nestavěl. Když jsem ho zahlédla na kandidátce ČSSD, něco mi napovědělo, že B je správně...
A jaký je váš panelákový příběh?

Střecha na roubence finišuje

Ve středu má na horách možná sněžit, ale my už můžeme klidně spát. Střecha na roubence je až na pár detailů hotová.

Krytina je z hliníkových šablon Prefa, které jsou vzájemně sfalcovány. Na vikýřích a pultových střechách je hliníkový falcovaný plech spojovaný stojatou drážkou, která mu dává typické svislé členění.

Vikýře jsme nakonec nechali kompletně oplechovat, protože je to nejlepší ochrana proti sněhu.

Větrací hlavice kanalizace a sněhové háky. Sněhová ochrana střech je zajímavé téma pro všechny stavebníky. Dát na doporučení výrobce a připlatit si za sněhové zábrany nebo ponechat sníh na střeše svému osudu? V Deštném jsem viděla okolo 10 střech s krytinou Prefa a zhruba půlka z nich nemá žádné sněhové zábrany. Naopak znám jednu střechu Prefa na Novém Hradci, kde mají zhruba stejnou hustotu střešních háků jako na fotce, přitom sklon střechy je výrazně menší. Uvidíme časem, jestli budou háky fungovat. Kromě toho budou na vikýřích a pultových střechách jednoduché sněhové tyče.

Eko komín od Míry, výlez na střechu Prefa a komínová lávka.

Detail bočního oplechování ze dvou vrstev plechu: spodní pozinkovaný (je pevnější) a horní hliníkový s povrchovou úpravou.
Co není hotové, jsou vstupní dveře. Prý budou snad koncem měsíce. Budování septiku je zatím nejisté.

A na závěr výhled z vikýře a neklamný důkaz, že podzim je tu v plné kráse. Při tomhle snímku se mi podařilo "opravit" foťák, s jehož nastavením si před tím pohrála Terezka. Asi dva týdny jsem si myslela, že foťák se pomalu odebírá do věčných lovišť, protože snímky byly hrozně tmavé.