V červenci jsme strávili týden kolem svátků na chalupě. Ze začátku nebylo počasí nic moc, a tak jsme zajeli do Muzea Orlických hor v Rokytnici. O návštěvě jsem už jednou psala
zde. Myslím, že je to rozhodně to nejlepší, co se dá v Rokytnici vidět.
Náměstí, které je známé dřevěnými chalupami s podloubím, působilo značně ospale. V cukrárně jsme byli jediní zákazníci, vedle byl "soukromý klub" a naproti Vietnamci.
V televizi zrovna běžela Tour de France, a tak bylo potřeba zařadit i nějaké cyklovýlety. Poprvé jsme se vydali jen na malou rozcvičku z Deštného do Luisina údolí, odtud kousek nahoru ke srubu a po traverzové cestě do Čertova dolu. Pak už nebyla jiná cesta zpět než sjet dolů do Zdobnice a tentokrát z opačné strany vystoupat zpátky na Luisino údolí (mimochodem, nechápu, proč se místo na kopci jmenuje údolí). Cestou jsme viděli dvě roubenky s neveselým příběhem...
Majitel chalupy v Čertově dole si neodpustil suterén. K podsklepení domů jsem skeptická, a to i v případě, že jsou ve svahu (jako tento). Jednak to stavbu hodně prodraží a za druhé udělat bezvadnou hydroizolaci je technicky náročné (rozhodně to není práce pro místního zedníka). Zde se evidentně hydroizolace nepovedla na první pokus a vše museli znova odkopat.
Znáte to pořekadlo "oheň - dobrý sluha, zlý pán"? Chalupu v Luisině údolí zapálila prý jiskra z nedaleké udírny. Zkáza dřevěných staveb je bohužel poměrně častá. Na vině bývá vadná elektroinstalace, neopatrné zacházení s ohněm a také podcenění prevence (chybějící hasící přístroj, požární hlásič atd.).
Další cyklovýlet byl z kategorie těch, na které se nezapomíná. Čekalo nás bezmála 50 km s převýšením 1100 m (to jsem zjistila až dodatečně, jinak bych nikam nejela:). Nejdřív přišlo stoupání z Deštného na Šerlich. To je celkem otrava, protože silnice je dost frekventovaná, a navíc se mu lze elegantně vyhnout a jet nahoru cyklobusem (příště už budu chytřejší, ať si kdo chce co chce říká:). Heppy se ze začátku snažil držet Vrabce a Vény na silničkách, ale stačil jim tak kilometr. Pak se obtěžkán Marťasem v sedačce zařadil zpět do rodinného týmu:-) Dál jsme sjeli do Orlického Záhoří, kde je několik pěkných roubenek (psala jsem o nich
zde). Následovalo stoupání na Mezivrší, které bych popsala jako nekonečné. Zde už byl provoz aut minimální.
Cestou dolů do Říček jsem si všimla této krásné chalupy. Její největší předností je famózní výhled z obýváku a koupelny. Podélná stěna směrem do údolí je skoro celá prosklená, jen jsem jí zapomněla vyfotit. Pěkný je i přístřešek se zelenou střechou. Vše je precizně zpracováno a doladěno do detailů.
Věděli jste třeba, že existují tašky na průchod bleskosvodu, který je pak veden uvnitř stěny? Tady jsem je viděla poprvé v reálu.
Další zastávka byla na dětském hřišti v Říčkách:) Kromě dřevěných prolézaček tam mají i "jedlou" zahrádku (rybíz, jahody, ...).
Pokračovali jsme dál směrem vzhůru. Na polosamotě mezi Říčkami a Zdobnicí se staví nová roubenka. Znalci poznají styl typický pro
Roubenky Roubal.
Pro mě je to moc zdobné a plastový šindel bych si na střechu nedala. Po technické stránce se mi to ale líbí. Roubená stěna je z trámů 24 x 24 cm. Stropní trámy jsou vyneseny přes střední trám, což zabrání dodatečnému průhybu stropu v budoucích letech. Také bylo na staveništi příkladně uklizeno, což na mě vždy udělá dobrý dojem:)
Pověstným posledním hřebíčkem bylo opětovné stoupání na Luisino údolí, které jsme jeli asi o 10 minut déle než den před tím.
