Kostel v Neratově

O víkendu jsme uskutečnili další zběsilý cyklovýlet. Cílem byl Neratov, kde se nachází znovu obnovený poutní kostel s moderním zastřešením. A nejen to. Neratovské sdružení je více než činorodé, kromě obnovy kostela se zasadilo o celkové oživení místa. Aktuálně o nadcházejícím víkendu se chystá divadelní festival. Více si můžete přečíst třeba v Hospodářských novinách.

Příběh neratovského kostela začíná v 18. století, přesněji v roce 1723. Byla to doba vrcholného baroka (shodou okolnostní ve stejném roce umírá v Praze geniální architekt a stavitel Jan Blažej Santini-Aichel). Na rokytnickém panství ale panovaly mnohem skromnější poměry. V horských osadách vznikaly jen malé kostelíky, často dřevěné. Výjimkou je právě neratovský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který vznikl na oblíbeném poutním místě s léčivým pramenem. Hlavní loď má délku 48m a šířku 19m. Výška je kolem 20m (původní věže byly ještě vyšší). Jedná se tedy o poměrně monumentální stavbu. Také vnitřní výzdoba se vymykala zdejším poměrům. V interiéru dominoval rozměrný oltářní obraz doplněný malovanou freskou na kruhové klenbě.

Pohnutý osud měla stavba po 2. světové válce. Na jejím konci, 10. května 1945, ostřelovala kostel Rudá armáda. Střela z pancéřové pěsti zapálila střechu. Interiér sice ochránily masivní klenby, ale střechu se již nikdy nepodařilo obnovit a kostel postupně chátral. Po několika letech se promáčené klenby propadly a zbylo jen torzo obvodových zdí. Co nedokázalo místní drsné podnebí, chtěl dokonat bolševik. Kostel unikl demolici na konci 50. let. V 60. letech se krátce mluvilo o obnově, aby přišel další demoliční výměr v době normalizace. Na zbourání kostela však naštěstí nezbyly peníze.

Doslova znovuzrození se stavba dočkala po roce 1989. Dobrovolníkům z řad věřících i místních chalupářů se podařilo stavbu vyklidit. Následné opravy financoval místní spolek z církevních zdrojů i veřejné sbírky.

Nové zastřešení bylo provedeno v roce 2006 a moc se povedlo. Autory návrhu jsou Ing. Jiří Starý a Ing. arch. Petr Dostál.

Neratov rozhodně stojí za návštěvu.

Roubenky kam se podíváš...

Každý má nějakou tu úchylku... u mě to padlo na domy (rodinné, bytové i jiné), chalupy a chaloupky, rozhledny, kostely, muzea, hotely a penziony... prostě na baráky. A poslední dobou hlavně na roubenky. Jak někdo postaví tři klády na sebe, už tam stojím s foťákem a plním paměť. Má to i svoje pozitivní stránky. Tak třeba závod stojí všeobecně za prd, ale když se u shromaždiště vyskytne nějaká povedená dřevostavba, tak to hned mění situaci. Nebo jsem třeba ochotná strávit celé odpoledne v Říčkách, i když z toho mám úplný kulový (rozumějte návštěvu dětského hřiště). Poslední dobou se mi podařilo vyfotit pár pěkných kousků.

Začneme na domácí půdě, tj. v Deštném, kde se staví dvě roubenky k budoucímu prodeji. Tím pádem se stavebník snaží minimalizovat náklady, a to je vždycky trochu smutný příběh.

Naopak tato chalupa při cestě z Deštného na Šerlišský mlýn je z kategorie "vymazlených".

Nechybí trucovna...

...ani stylové detaily. Podobné serepetičky se mi líbí, ale nesmí to sklouznout k přeplácanosti a bydlenkovskému nevkusu.

Další roubenka opodál je ve výstavbě. Když vidím podobný binec na stavbě a střechu rozdělanou celou zimu, tak mi to rve srdce (nebo spíš rozum nebere).

Skok na druhý konec Deštného k Supovi. Roubenka od Dřevozpracujícího družstva. Na Vyhlídce mají ještě jednu, ale tam pořád někdo je, tak jsem si jí zatím nemohla vyfotit:-)

Podsklepená roubenka.

Roubenka bez roubení (zděný dům obložený prkny).

A jsme v Říčkách, kde jsme se zúčastnili výzvy. Mimochodem mám u Heppyho v hodinkách čas, který se na 99,9% blíží 1,44 násobku Nogova času, takže se mi nikdo nepokoušejte ty boty vyfouknout:-) Navíc jsem ochotná to v krajním případě běžet ještě jednou, kdyby se snad našel nějaký super hrdina a říznul Nožku (co Lyžníku?).

"Tato výzva tě neodrovná na celý den (no jak koho), takže stihneš i jiný program". Třeba omrknout netradiční šedou roubenku.

A roubenku s rybníčkem.

A ještě tu máme dozvuky cyklu výšlapu Deštné-Luisino údolí-hřeben-Pěticestí-Mezivrší-Orlické Záhoří-Šerlich. Kopce strašný, ale roubenky pěkný.

Garáž (skoro) jako od Zumthora:-)

Také se v našem okolí množí "lákavé" realitní nabídky. Třeba zde si můžete nejdřív zbourat barabiznu a pak znovu postavit apartmánový dům, na kterém už si někdo vylámal zuby.
Nebo se můžete stát našimi sousedy (máte-li zbytečných 3,15 mil.) a jako bonus získat "exkluzivní projekt" na roubenku skříženou se skleníkem. Jen bych si dovolila upozornit, že stavební povolení to zatím nemá. Byznys je byznys.