Rodinný dům ve Smržově

Blog letos zeje prázdnotou až hanba. V roubence to sice žije, ale ne zrovna moc po stavební stránce. Od Silvestra pracujeme na kuchyni a "už" je skoro hotová. Posledních pár měsíců si prozpěvuji Včelí medvídky: "...chvátám, chvátám, nemám chvíli klid... nestihnu to nestačím..." Loni jsem stihla jeden stavební projekt - rodinný dům ve Smržově pro známé z oddílu. Už se staví. Je na čase napsat článek, abych to stihla, než se stavebníci budou stěhovat:)

Jednoduchý přízemní domek se sedlovou střechou stojí v obci Smržov. Dispozici si stavebníci vymysleli skoro celou sami. Inspirací byl typový projekt Linea od Haas Fertigbau. Na mě bylo trochu to "učesat" a dát dohromady projekt pro ohlášení stavby. Také jsem vypomohla se sháněním potřebných vyjádření (vynětí ze ZPF apod.).

Jedná se o dřevostavbu v nízkoenergetickém standardu. Půdorysná velikost je cca 10x12,5m. Zastavěná plocha včetně terasy je 145m2, užitná plocha bytu 102m2.

Dům je založený klasicky na betonových pasech a desce, i když se původně uvažovalo o založení na vrtaných ocelových pilotách. Nakonec z toho sešlo z důvodu nevhodného podloží a téměř žádné finanční úspory v porovnání s betonovými základy.

Střecha se sklonem 23st. je tvořená sbíjenými vazníky.

Stavba zdárně pokračuje, takže již brzy přibudou fotky dokončeného domu s fasádou (kombinace omítka + dřevěný obklad).

Topení v roubence II.

Protože konečně nasněžilo, plním slib a sepsala jsem slibovaný článek o topení. Základní informace se můžete dočíst v článku Topení v roubence I., takže doporučuji začít tam.

Vlevo jsem se pokusila nakreslit schéma topného systému, který se skládá ze dvou okruhů. Zeleně (jako zelená energie:) je vyznačen okruh, ve kterém topí krbová kamna. Červeně je vyznačen okruh s elektrokotlem. Oba okruhy mají část vedení společnou (např. expanzní nádobu a pojistný ventil). Přepínání mezi nimi funguje manuálně tak, že se zavřou/ otevřou příslušné kohouty. Radiátor jsem pro přehlednost nakreslila jen jeden. Ve skutečnosti máme v přízemí připojených 5 radiátorů, topný žebřík v koupelně a teplovodní podlahovku v chodbě a v koupelně.

Zde můžete vidět krbovou vložku s rozvody ještě před obestavěním. Topné potrubí je měděné. Potrubí z nerezu je dochlazovací smyčka krbové vložky. Funguje jako pojistka, když by vypadl proud a nešlo čerpadlo. Do systému by se pustila studená voda z řadu a přebytek by odtékal do kanalizace. Potrubí v izolaci vedoucí nahoru je příprava pro radiátory v podkroví.

Tato část systému se nachází v technické místnosti. Elektrokotel Protherm 9kW jsme zatím nevyzkoušeli (čekáme od prosince na levnější tarif od ČEZu:). Pod kotlem je expanzní nádoba a oběhové čerpadlo pro krbovou vložku (kotel má vlastní čerpadlo uvnitř).

Expanzní nádoba a čerpadlo v detailu. Pokud stále tápete, nic si z toho nedělejte. Já jsem si to musela nechat vysvětlit od topenáře a i tak jsem kreslila schéma asi hodinu:-)

Pojďme si ještě říct, jak funguje "zelený" okruh krbové vložky v praxi. Po zatopení trvá cca půl hodiny, než se dostatečně ohřeje topná voda (máme nastaveno 40 st. C) a sepne se čerpadlo.

Teplotu vody ve vložce je možné sledovat na "budíčku". Dvířka ani nezavíráme, abychom se mohli neustále dívat:-)

Když je na "budíčku" kolem 45 st. C, běží čerpadlo a topí radiátory. Pak už stačí jen pořádně přikládat. Celý proces vytopení domu z bodu nula (někdy doslova, naposledy byl v roubené místnosti -1 st.) do teploty, kdy začíná osazenstvo odkládat mikiny, trvá asi 5-6 hodin.
V budoucnu je v plánu temperování domu elektrokotlem a snad i dálkově ovládaný termostat, který umožní zatopit už před příjezdem na chalupu.
Závěrem musím říct, že topení funguje dost dobře (ťuk, ťuk). Po půldni topení už se musíme v přikládání mírnit. Pokud není venku -10, tak se hlavní místnost rychle mění v saunu. Teplotu si lépe drží zděná část. Zatím se ještě nestalo, že by tam teplota klesla pod nulu (bývá tam 4-5 st.). Když je mírná zima, kdy mrzne jen v noci, ani nevypouštíme vodu. Oproti tomu roubená místnost chladne rychleji, ale zároveň je v ní po zatopení dřív teplo. To jsme ostatně čekali. Jako dobrý tah se ukázalo podlahové topení v chodbě a koupelně. Dlažba pěkně hřeje a schnou na ní mokré boty i jiné svršky.

Proč (ne)zbourat hájovnu U Dvou šraňků

Hradcem hýbe další "stavební kauza". Jedná se o záměr radnice postavit v lese na místě hájovny U Dvou šraňků enviromentální vzdělávací centrum. Proti projektu začal protestovat nájemce hájenky a nutno dodat, že mu to jde celkem dobře. Byla dokonce zorganizována petice proti bourání a hájenku podpořily některé mediálně známé osoby. Přináším malé shrnutí kauzy a svůj pohled na věc.

Autorem návrhu jsou Žárovka architekti. Pro výukové centrum navrhli přízemní budovu kruhového půdorysu s dřevěnou fasádou. Uprostřed by měla být velká voliéra. Okolo se nachází volně přístupná "vzdělávací" zahrada, dětské hřiště, vodní plocha, lavičky apod. Využití stavby se předpokládá především pro dětské (i jiné) kolektivy. V budově je navržený také byt správce (a lesního pedagoga).

zdroj: Žárovka architekti

Stávající stav je následující: Na křižovatce dvou lesních cest Hradečnice a Písečnice se nachází hájenka a sousední hospodářská budova, dále pak různé výběhy a voliéry pro domácí i lesní zvířata a zahrada (zčásti pěkně udržovaná a zčásti vůbec). Hájenka je v majetku města a nájemce se snaží už pár let neúspěšně zbavit (zřejmě má dost dobrou smlouvu). Hájenka tedy neslouží svému účelu, jak jsem se si původně myslela, a neobývá ji hajný, ani bývalý hajný, ale prostě člověk, který kdysi využil možnosti výhodného nájmu.

Z dálky romantika...

... z blízka už to tak vábně nevypadá...

(zasněžené foto: Zachraňme hájovnu U Dvou šraňků)

Současné využití hájenky je jakýmsi provizoriem běžícím ze setrvačnosti, které nepřináší městu ani jeho občanům žádný užitek. Místo jako celek vypadá neutěšeně a stav se bude časem jen zhoršovat. Sama hájovna byla naposledy opravována před 20 lety a na první pohled je vidět, že není v nejlepší kondici (zatékání střechou, problémy s vlhkostí, stará okna atd.). 

Oproti tomu projekt od Žárovky nabízí smysluplné využití a zhodnocení místa. Zvažována byla i varianta zachování a opravení budovy hájovny a přistavění výukové části. Chápu lidi, kterým se líbí staré domy. I já sama se mezi ně počítám. Musí být ale autentické, jinak jejich ochrana ztrácí smysl. Tady se duch místa vytratil už dávno a jeho navrácení by stálo miliony. Investor si proto vybral radikální variantu, která počítá se zbouráním všech objektů.

Ufo nebo dokonce betonové monstrum. Ať žije odborná debata... Mimochodem, kdo chce vidět betonové monstrum, ať se jde podívat k nádraží na vznikající Aupark. Tam bych se nějaké petici nedivila.

Doufám, že ano.

Definovat veřejný zájem je vždy složité. V čím zájmu (kromě současného nájemce) je ponechání hájovny v současném stavu? Jsou to rádoby ochránci přírody nebo spíš úzká zájmová skupina mužíků v zeleném, kteří by nejradši uchvátili celý les pro sebe a nepouštěli tam pokud možno nikoho jiného? Zajímavé, kolik lidí jim skočilo na lep a podepsalo petici.

Brána do lesů otevřena... prý zákaz vjezdu motorových vozidel. Během 15 min. při cestě od hájovny k parkovišti jsem musela uskakovat do příkopu nejméně 5x. Tomu říkám ochrana přírody v praxi.

Koupelna v roubence

Poslední dobou blog trochu ztrácí na aktuálnosti. Roubenku jsme úspěšně obydleli a trávíme tam teď všechny víkendy. Čas si krátíme lyžováním a montováním kuchyně.

Konečně máme také hotovou koupelnu. Sprchový kout byl tak trochu fiasko. Nejdřív se vanička nevešla do připraveného výklenku (přitom obkladač to měřil na místě...) a když se jí tam instalatér snažil vsadit, spadla mu na zem a uštípl se roh (pochopitelně ten jediný, který je vidět). Heppy tedy místo trochu vybrousil. Shánění nové vaničky jsme přenechali instalatérovi, což byla evidentně chyba, protože koupil jinou, která je pro změnu menší než výklenek. Ale co, sprcha konečně funguje a nemůže být vše dokonalé...

Další fotodokumentace chybí, tak aspoň přidám aktuální sněhové zpravodajství: od minulého víkendu jsou protažené stopy jak směrem na hřeben, tak okruhy dole v Deštném. Sněhu je dost i na lepší lyže.

Odměnou za pekelný výjezd z Deštného na Sedloňovský vrch jsou úžasné výhledy.

PF 2016

Mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti v roce 2016 přejí Hepnerovi z Deštného.

P.S.: Právě si užíváme náš první pobyt na chalupě a je to prostě úžasné:)

Podlaha hotová a lyžovačka v nedohlednu.

Poslední dvě návštěvy strávil Heppy na chalupě v pokleku, když olejoval podlahu. Koupili jsme německý "eko-bio" olej od firmy PNZ. Zajímavé je, že plechovka 2,5l stačila na dva nátěry, přitom uváděná spotřeba je 1 litr na 20m2 (plocha místnosti je cca 40m2).

Pan Řehounek měl na programu různé dodělávky. Revizní dvířka, sokly, atd.

Tento týden se snad můžeme těšit za sprchu, umyvadlo, záchod a jiné nezbytnosti. Kuchyň zatím nemáme, ale ani mi to nevadí. Aspoň nebudu muset vařit:-) A navíc v Karolíně to stejně umí líp.

Co je horší, aktuální sněhová pokrývka není žádná a na zlepšení situace to jen tak nevypadá:-( Vánoce na blátě i na horách... Slibovaný článek o topení napíšu, až nasněží. Tím pádem mám času dost.

Jak se dělá architektura

V pondělí se mi poštěstilo navštívit přednášku Josefa Plestota, kterého provází pověst nejlepšího současného českého architekta. Mluvil o svých realizacích i vizích v areálu Dolních Vítkovic. Upřímně, trochu jsem se styděla za naše město, kterým hýbou trochu jiné kauzy. Událostí roku bude patrně otevření informačního centra (pro Hradečany!?) v prvorepublikovém domě na Eliščině nábřeží, kde architekt Chmelík za evropské peníze poněkud znásilnil kolegu Kotěru. A zajímavě se také vyvíjí kauza největší černé stavby na územní města.

Multifunkční aula Gong. Náklady cca 300mil. Kč porovnejte s hradeckým informačním centrem za 50mil.

Svět techniky. Škoda, že Dolní Vítkovice jsou trochu z ruky...