Derniéra neboli poslední článek na blogu

Blog jsem založila před čtyřmi lety jako virtuální stavební deník naší chalupy. Abychom si mohli připomenout, jak stavba postupně rostla, jak jsme (sporadicky) přiložili ruku k dílu a jak jsme v ní poprvé přespali. Loni v lednu jsme chalupu slavně zkolaudovali. Tím se téma kolem stavby aspoň na čas vyčerpalo (minimálně do doby, než začneme dodělávat podkroví).

Zároveň se ukázalo, že na blog chodí dost lidí, kteří tam nehledají veselé historky ze života naší rodiny, ale spíš rady ohledně stavby roubenky. Dokonce mi psaní blogu přineslo pár zakázek. A tak nastal čas posunout se zase o krok dál.

V poslední době jsem na internetu pročítala články o tom, jak správně podnikat na volné noze. Dospěla jsem mimo jiné k poznání, že svými oldschool stránkami bez vlastní domény, které jsem si před lety stvořila sama, nikoho neohromím. Po delším váhání jsem se rozhodla spojit nové stránky s blogem a směřovat vynaložené úsilí jedním směrem. Piškot je v podnikání o pár let napřed, proto jsem moc ráda, že si na mě našel čas, a pomohl mi rozjet nový web. Cenné rady mi poskytla taky Andrea, která se stará o webové stránky v rodinné firmě. Blog od teď najdete na nové adrese. Věřím, že mu zachováte přízeň. Některé starší články mám v plánu zeditovat a postupně doplnit, aby noví čtenáři nepřišli o užitečné informace.

Rekonstrukce vesnického domu v Ledcích

Od té doby, co máme děti, datuju některé věci podle nich. Na projektu rekonstrukce vesnického domu v Ledcích jsem začala pracovat v létě 2014, tedy docela dlouho před tím, než se narodil náš druhorozený. A jak někdo trefně poznamenal na posledním místním šetření, kterým se celý povolovací proces snad uzavřel, za chvíli už půjde do školy:-) (To jsem trochu přibarvila, ale se školkou by to sedělo.)

Postupně jsem zpracovala zaměření stávajícího stavu, studii a dokumentaci pro územní řízení a stavební povolení na dům. Samostatnou kapitolou bylo povolení plotu směrem do ulice.
Podrobně jsem to rozebrala v jednom starším článku zde. Nakonec se kauza s velkým K vyvinula v územní souhlas na plot (zamítnuto), odvolání ke krajskému úřadu (vráceno zpět k novému projednání), územní řízení na plot (zamítnuto a následně povoleno po úpravě dokumentace).

Neomítaný domek z plných cihel byl hezkou řádku let neudržovaný. Dá se říct, že se v něm neudálo nic zásadního od doby, kdy ho téměř před sto lety postavili. Což je nakonec lepší, než se při rekonstrukci potýkat s následky kutilství, lidové tvořivosti a přestaveb ve stylu "vyměníme okna ve štítě za trojdílná a dřevěná futra za ocelová paneláková". Stavba byla bez vlhkosti a se zachovalým krovem, což bylo výrazné plus, které ušetřilo dost práce i peněz.

Fotky "před a po" jsou dostatečně výmluvné a ukazují, že k rekonstrukci lze přistoupit citlivě, s úctou k tradici a zároveň splnit požadavky současného  bydlení. Nic z toho by nebylo možné bez osvícených stavebníků, kteří vdechli domu doslova nový život a prodloužili jeho existenci klidně o dalších 100 let. Jen mě trochu znervózňuje fakt, že lidi v mém věku už si pořizují bydlení na důchod:-)

Uvnitř najdeme obývací pokoj s kuchyňským koutem, dvě malé ložnice, koupelnu, WC, technickou místnost, chodbičku a zádveří se vstupem do sklepa. Půda je neobytná. Ze strany vstupu přibyla zastřešená pergola s letní kuchyní a posezením.

Kvůli plotu v popředí jsem sepsala snad nejdelší technickou zprávu vůbec a zopakovala si paragrafy ze stavebního zákona i diagram zastínění. Výsledná výška zdi je 9 řad tvárnic po 20 cm, což je podstatně více než 140 cm (neoprávněně) požadovaných územním plánem. Přístřešek na parkovaní zatím nebyl realizován. Uvidíme, zda se ho podaří umístit na stavebníkem vyhlédnuté místo vedle domu... Mezi tím si totiž obec nechala zpracovat územní studii, která nedovoluje cokoliv postavit před uliční čáru. Háček je v tom, že územní studie není právně závazná z důvodu, že obchází právo občanů podílet se na tvorbě územně plánovací dokumentace. Jenže to vám většinou potvrdí až po několika letech správní soud. Proces povolování staveb není o tom, co se komu líbí nebo nelíbí (jak si myslí někteří laici ale třeba i zastupitelé obcí), ale o tom, co je nebo není dovoleno. Mám pocit, že se tomu říká právní stát. Jediným legitimním způsobem, jak regulovat výstavbu v obci v podrobnosti použitých materiálů, sklonů střech, výšky oplocení atd., je mít zpracovaný regulační plán.

Sokl z opuky na roubence

Prázdniny fuč a článek o hlavní stavební události léta nikde... Tak rychle na to. Na roubence nám přibyl kamenný sokl. Zatím to byla největší práce, kterou jsme si dělali sami. Za zdárný průběh vděčíme hlavně Zdeňkovi, kterému nechybí řemeslná zručnost, zkušenosti a pověstný tah na branku.

Materiál na sokl je dnes dostupný v mnoha variantách, ať už se jedná o přírodní kámen nebo různé imitace. My jsme si vybrali opuku kvůli přírodnímu materiálu, vhodnému barevnému odstínu, dostupnosti a relativně snadnému zpracování. Kameny jsme měli složené u chalupy už od loňska, kdy je David s Vojtou navezli ze Slavoňova u Nového Města nad Metují. Pocházejí prý ze staré stodoly a sehnali jsme je na inzerát. (Pokud také sháníte opuku nebo jiný kámen, doporučuji prohledat internetové bazary). Hromadu jsme nechali přes zimu bez zakrytí, což byla zřejmě chyba, protože hodně kamenů mrazem popraskalo. Na druhou stranu se alespoň vyřadily ty méně kvalitní.

Opuka je poměrně rozšířený stavební materiál v podhůří Orlických hor i jinde v Královéhradeckém kraji. Tato pěkná, na sucho skládaná zídka je ze skanzenu v Krňovicích. Kameny lze sbírat ze země při výkopech nebo odtěžit ze skalního bloku. Dnes jsou nejčastějším zdrojem bouračky starších domů, stodol, plotů a zídek. Jedná se o usazenou horninu, která vznikla z jílovitých částí na dně pravěkého moře. Je měkčí než metamorfované horniny typické pro horské oblasti a dá se ručně řezat.

Kousek soklu dělal už loni pan Řehounek společně s dlažbou. Použil velké kameny a dával je štípanou (tedy přírodní) stranou ven. Vyjádřil se k tomu celkem jasně, že je to hrozná práce a pokračovat v ní rozhodně nehodlá. Nezbylo tedy, než přiložit vlastní ruce k dílu...

Sokl pod roubením tvořilo donedávna ztracené bednění izolované polystyrenem, jehož povrch byl zpevněn lepidlem s perlinkou. Žádná velká krása, navíc polystyren začal chátrat a v západním štítě nám zatékalo pod spodní trám. Kamenný sokl je založený na betonovém základu stejně jako ztracené bednění. Zakládat kameny jen tak na terén rozhodně nedoporučuji, to už bych raději rezignovala na kamenný obklad a sokl omítla. Nejdříve bylo potřeba trochu si ulehčit práci a vybetonovat části, které budou pod terénem. Použili jsme tvárnice ztraceného bednění šířky 10 cm a ručně míchaný beton. Bednění jsme udělali z prken.

Řezání kamenů probíhalo pomocí ruční kotoučové řezačky. Byla to rozhodně ta horší část práce, hlučná a prašná. Kameny jsme skládali ven řezanou i přírodní stranou. Pokud by člověk preferoval je přírodní stranu, byl by hodně velký prořez.

Zatímco Heppy se nepouštěl řezačky, Zdeněk skládal kameny a spojoval je maltou.

Malta má originální a tajný rodinný recept:-) Ne, nepřidávali jsme vajíčka jako zedníci na Karlově mostě, ale stavební lepidlo. Beton se běžně míchá v poměru 3 díly písku na jeden díl cementu. Zdeněk dával 1/2 dílu cementu a 1/2 dílu stavebního lepidla. A nutno říct, že to byl dobrý zlepšovák, směs se lépe zapracovávala do spár.

Pro ruční zpracování betonu v kýblu se hodí tyčový míchač.

Písek jsme přesívali. Aneb pracuje celá rodina:-)

Výsledná konzistence vypadla takto. Množství přidané vody záleží na tom, jestli je písek mokrý nebo suchý.

Téměř hotový obklad.

U schodiště jsme sokl nahradili dřevěným obkladem.

Hotové dílo. Netrpělivě čekáme na oplechování soklu, aby do něj nezatékalo. Ještě jednou děkujeme Zdeňkovi za pomoc. Příští rok pokračujeme z druhé strany domu:-)

Muzeum lidových staveb v Kouřimi

V posledním čísle časopisu Sruby a roubenky mě zaujal článek o historických roubenkách v Polabí. Když se na obzoru začal rýsovat výlet do Prahy (bylo potřeba vybrat loňský narozeninový poukaz do větrného tunelu), napadlo mě zajet se cestou podívat do některého skanzenu ve středních Čechách. Na výběr bylo ze dvou míst: Přerov nad Labem a Kouřim. Druhá možnost se ukázala jako víc po ruce na trase z Kolína, odkud jsme s Lenkou vyrážely.

Skanzen je pobočkou Regionálního muzea v Kolíně. V letech 2015 a 2016 byl delší dobu uzavřen, protože probíhala přestavba a doplnění expozice. Postupně by zde mělo vyrůst Muzeum české vesnice. Velkorysé plány si můžete prohlédnout zde. Ačkoliv byl víkend, kromě nás bylo ve skanzenu jen pár lidí. Ideální příležitost vše si detailně prohlédnout a vyfotit.

Úvodní stavby mi připomněly skanzen Veselý kopec. Jak by ne, když byly přeneseny z Vysočiny.

Tato sýpka je zajímavá netradiční konstrukcí střechy, která je roubená z trámů (vevnitř tedy nenajdete klasický krov).

Pohled na roubenou střechu zevnitř - trámy a hliněná vymazávka.

Zatím stojí ani ne polovina zamýšlené expozice. Okolo je spousta volného prostoru. Staveb má muzeum v depozitáři zřejmě dost, ale zatím nebyly složeny.

Chalupa z Podkrkonoší mě zaujala modře natřenými pruhy mezi trámy. Bohužel slečna na brigádě k tomu nevěděla nic bližšího.

Hrázděný dům pochází ze severních Čech.

Ve skanzenu hodně dbají na autentičnost interiérů. Pro mě to byla jedna velká vzpomínka na prázdniny na chalupě u babičky a dědy ve Valkeřicích.

Židle a příborník jako z Valkeřic.

I zahradní skladiště může mít styl:-)

Zaujaly mě ploty z vrbového proutí. Sloupky byly napíchané špičkou dolů. Možná potom tak neobrůstají.

Monumentálními stavbami jsou dvě starobylé stodoly ze 17. století. Mají polygonální půdorys, vysokou střechu nese mohutný krov.

Trám s datací 1648, 1972 (přenesení do skanzenu) a 2012 (stěhování a obnova ve skanzenu).

Skanzen v Kouřimi rozhodně stojí za návštěvu. V průběhu roku se zde také konají různé společenské a prodejní akce (jarmarky, slavnosti apod.). Pozor, občas je zavřeno z důvodu natáčení filmu (my jsme si prohlédli naštěstí jen kulisu - sádrovou kapličku) a v zimních měsících je provoz omezen na pár víkendů. Vyplatí se sledovat stránky muzea. Mně padla do oka ještě výstava Slavné stavby Jindřicha Freiwalda. Snad to do konce roku stihnu.

Virtuální technická prohlídka rodinného domu

Uvažujete o tom, že si koupíte dům nebo byt? Možná by se vám tento článek mohl hodit. Kromě projektování se už pár let zabývám posouzením technického stavu nemovitostí. Že nevíte, o čem je řeč? Ve zkratce se dá říct, že tuto službu si nejčastěji objednávají lidé, kteří si kupují dům nebo byt a chtějí kvalifikovanou radu ohledně technického stavu, potřebných oprav a nákladů na rekonstrukci. V případě novostavby si chtějí nechat překontrolovat, zda developer odvedl dobrou práci v souladu se standardy a platnými normami. Zde je ukázka technického posouzení (nebo též inspekce) staršího rodinného domu před koupí.

Předmětem inspekce je levá polovina dvojdomu v okresním městě. Na první pohled působí dům i zahrada velice pěkně a udržovaně.

Dům se nachází ve vilové čtvrti. Je součástí širšího urbanistického celku, který vznikl ve 30. letech minulého století. Ulice je dnes poměrně rušná, ale zahrada je odstíněna alejí stromů a cyklostezkou s chodníkem. Místo i po téměř sto letech těží z kvalitní prvorepublikové architektury. V okolí nejsou žádné rušivé provozovny a možnost, že by zde v budoucnu vznikly, je s ohledem na platný územní plán a prostorové možnosti minimální.

Před prohlídkou je vhodné načerpat co nejvíce informací na internetu. Užitečným nástrojem je Nahlížení do katastru nemovitostí. Po zadání čísla parcely nebo jejím vyhledání v mapě najedeme tyto informace: druhu pozemku, výměra, údaje o vlastníkovi, ochrana nemovitosti (např. kulturní památka, oblast CHKO apod.), omezení vlastnického práva a další. Dále je vhodné vyhledat si na internetu územní plán města. Informace o inženýrských sítích lze zjistit na stránkách příslušných správců nebo telefonickým dotazem.

Dům stojí na parcele č. st. 2266. Součástí je zahrada p. č. 341/27. Z nahlížení do KN je patrné, že některé vedlejší stavby a přístavby byly prováděny dodatečně a nejsou v katastru zaznamenány (stavba = plocha s tečkou). Naopak některé již neexistující stavby jsou stále v katastru.

Dům z roku 1928 prodělal větší rekonstrukci kolem roku 1991. Z této doby pochází pravděpodobně přístavba s terasou (původně zde byl vchod do domu). Další rekonstrukce proběhla přibližně před 10 lety. Byly vyměněny instalace (voda, odpady, topení, elektrika), okna, střecha, podlahy a další.

V přízemí se nachází kvalitní kuchyně Koryna včetně spotřebičů (stáří cca 8 let). Topení je podlahové, v místnostech je keramická dlažba.

Plastová okna byla osazena v rámci poslední rekonstrukce před 10 lety.

Postupujeme místnost po místnosti a kontrolujeme případné závady.

Důležité je nezapomenout na půdu a sklep. Krov je původní, střešní krytina včetně pojistné hydroizolace byly vyměněny při poslední rekonstrukci. V části půdy je foukaná tepelná izolace stropu.

Při prohlídce je nutné postupovat systematicky a nenechat se ukolébat třeba příjemným dojmem z posezení na zahrádce nebo květinovou výzdobou.
Po ukončení prohlídky byl prodávajícímu předám soupis vad s oceněním nákladů na jejich odstranění:

- chybějící bleskosvod (35 tis. Kč.)
- chybějící odvětrání koupelen (10 tis. Kč)
- poškozený rám střešního okna (15 tis. Kč)
- chybějící dveře v horní koupelně (7 tis. Kč)
- chybějící radiátor pod oknem v jednom z horních pokojů (10 tis. Kč)
- poškozené zdivo komína nad střechou - havarijní stav (15 tis.)
- chybějící hasící přístroj v RD a v garáži, chybějící autonomní čidla kouře v každém podlaží (3 tis. Kč)
- chybějící hlavice na radiátorech a zastaralý ovládač plynového kotle (5 tis. Kč)
Prodávající akceptoval snížení ceny o 100 tis. Kč.
Dále byl vznesen požadavek na předložení revizní zprávy elektroinstalace, plynových spotřebičů a spalinových cest. Prodávající na vlastní náklady zajistí aktualizaci údajů v katastru nemovitostí tak, aby odpovídaly současnému stavu.
Inspekce nemovitostí dělám ve spolupráci s firmou Nemoinspekt, která zajišťuje detailní metodiku a profesní pojištění. Patří mezi čtyři největší poskytovatele na trhu a je členem Asociace inspektorů nemovitostí.

Cyklotoulky a jeden auto výlet po Orlických horách

V červenci jsme strávili týden kolem svátků na chalupě. Ze začátku nebylo počasí nic moc, a tak jsme zajeli do Muzea Orlických hor v Rokytnici. O návštěvě jsem už jednou psala zde. Myslím, že je to rozhodně to nejlepší, co se dá v Rokytnici vidět.

Náměstí, které je známé dřevěnými chalupami s podloubím, působilo značně ospale. V cukrárně jsme byli jediní zákazníci, vedle byl "soukromý klub" a naproti Vietnamci.

V televizi zrovna běžela Tour de France, a tak bylo potřeba zařadit i nějaké cyklovýlety. Poprvé jsme se vydali jen na malou rozcvičku z Deštného do Luisina údolí, odtud kousek nahoru ke srubu a po traverzové cestě do Čertova dolu. Pak už nebyla jiná cesta zpět než sjet dolů do Zdobnice a tentokrát z opačné strany vystoupat zpátky na Luisino údolí (mimochodem, nechápu, proč se místo na kopci jmenuje údolí). Cestou jsme viděli dvě roubenky s neveselým příběhem...

Majitel chalupy v Čertově dole si neodpustil suterén. K podsklepení domů jsem skeptická, a to i v případě, že jsou ve svahu (jako tento). Jednak to stavbu hodně prodraží a za druhé udělat bezvadnou hydroizolaci je technicky náročné (rozhodně to není práce pro místního zedníka). Zde se evidentně hydroizolace nepovedla na první pokus a vše museli znova odkopat.

Znáte to pořekadlo "oheň - dobrý sluha, zlý pán"? Chalupu v Luisině údolí zapálila prý jiskra z nedaleké udírny. Zkáza dřevěných staveb je bohužel poměrně častá. Na vině bývá vadná elektroinstalace, neopatrné zacházení s ohněm a také podcenění prevence (chybějící hasící přístroj, požární hlásič atd.).

Další cyklovýlet byl z kategorie těch, na které se nezapomíná. Čekalo nás bezmála 50 km s převýšením 1100 m (to jsem zjistila až dodatečně, jinak bych nikam nejela:). Nejdřív přišlo stoupání z Deštného na Šerlich. To je celkem otrava, protože silnice je dost frekventovaná, a navíc se mu lze elegantně vyhnout a jet nahoru cyklobusem (příště už budu chytřejší, ať si kdo chce co chce říká:). Heppy se ze začátku snažil držet Vrabce a Vény na silničkách, ale stačil jim tak kilometr. Pak se obtěžkán Marťasem v sedačce zařadil zpět do rodinného týmu:-) Dál jsme sjeli do Orlického Záhoří, kde je několik pěkných roubenek (psala jsem o nich zde). Následovalo stoupání na Mezivrší, které bych popsala jako nekonečné. Zde už byl provoz aut minimální.

Cestou dolů do Říček jsem si všimla této krásné chalupy. Její největší předností je famózní výhled z obýváku a koupelny. Podélná stěna směrem do údolí je skoro celá prosklená, jen jsem jí zapomněla vyfotit. Pěkný je i přístřešek se zelenou střechou. Vše je precizně zpracováno a doladěno do detailů.

Věděli jste třeba, že existují tašky na průchod bleskosvodu, který je pak veden uvnitř stěny? Tady jsem je viděla poprvé v reálu.

Další zastávka byla na dětském hřišti v Říčkách:) Kromě dřevěných prolézaček tam mají i "jedlou" zahrádku (rybíz, jahody, ...).

Pokračovali jsme dál směrem vzhůru. Na polosamotě mezi Říčkami a Zdobnicí se staví nová roubenka. Znalci poznají styl typický pro Roubenky Roubal.

Pro mě je to moc zdobné a plastový šindel bych si na střechu nedala. Po technické stránce se mi to ale líbí. Roubená stěna je z trámů 24 x 24 cm. Stropní trámy jsou vyneseny přes střední trám, což zabrání dodatečnému průhybu stropu v budoucích letech. Také bylo na staveništi příkladně uklizeno, což na mě vždy udělá dobrý dojem:)

Pověstným posledním hřebíčkem bylo opětovné stoupání na Luisino údolí, které jsme jeli asi o 10 minut déle než den před tím.